Každý říká, že je potřeba si ten rok užít naplno, protože uteče jak nic. Dřív mi to nedocházelo, ale teď už tomu úplně rozumím. Čas letí tak rychle, že ani nevím jak. Díky tomu jsem opravdu ráda za všechny chvíle, které mohu trávit s rodinou a kamarády. Společně se smějeme, pláčeme, dokonce i bojíme, a tím jsme si blíž.
Jsem tady teprve týden, ale pořád se něco děje! Když jsme přistáli na letišti a z okna jsem viděla sníh, tak mi to došlo, že se to opravdu děje, že jsem tady. Cesta autem do Prostějova při západu slunce, sněhu a mlze byla prostě magická.
Během prvních několika dní jsem si prošla historické město, zašla si na Rotary mítink, kde jsem se seznámila s další inboundkou, vyřídila věci na policii v Olomouci a začala chodit do školy.
Tohle byl můj druhý zápas za dobu, kdy jsem v Česku, ve kterém mě trenér nechal hrát. Měl jsem obrovskou radost.
Na začátku jsme se se spoluhráči zahřáli, bylo na nich vidět, že jsem nervózní. Po 12 minutové rozcvičce začal zápas. Na začátku to bylo vyrovnané, atmosféra byla skvělá, lidé fandili, bylo to pořád vyrovnané až do poslední čtvrtiny, kdy náš tým začal dávat koš za košem, takže jsme měli náskok a já jsem konečně mohl nastoupit na palubovku.
Jedny z největších zážitků během mého výměnného pobytu v Česku jsou plesy. Nikdy jsem nic takového nezažila! Samozřejmě, že v Kanadě, když dokončíte střední školu, také jdete na ples, ale to se rozhodně nevyrovná českým plesům.
V mém malém městečku se konalo tolik plesů, myslím, že jsem už byla na pěti nebo šesti. Na rozdíl od Kanady není ples jen pro maturanty. Pozvaní jsou i ostatní studenti. Všichni se krásně obléknou a maturantky mají ty nejkrásnější šaty, co jsem kdy viděla. Na začátku večera se koná velké představení, dostanou stuhy a pak zbytek noci všichni tančí, druží se a prostě si užívají.
Prvního ledna jsem se přestěhoval do nové rodiny. Dost jsem se bál, protože to znamenalo, že to budu mít dál do školy, a moje první rodina byla super, takže jsem byl docela zklamaný, když jsem se dozvěděl, že se budu stěhovat. Nicméně, se svou novou rodinou jsem se seznámil už v listopadu a když jsem se v lednu stěhoval, bylo to o dost jednodušší. Když ta chvíle nastala, tak už jsem se nebál a těšil jsem se na nové zážitky.
Už je to 5 měsíců, co jsem tady. Zažil jsem toho spoustu. Naučil se nový jazyk, ochutnal nové jídlo, poznal novou kulturu, okusil, jaké to je žít v jiné zemi a poznal mnoho lidí z celého světa.
V Česku je hodně věcí jinak než u nás. Je tedy zima, ale to mi nevadí, protože je tady taky sníh, a u nás doma je pořád jenom teplo.
