Tohle byl můj druhý zápas za dobu, kdy jsem v Česku, ve kterém mě trenér nechal hrát. Měl jsem obrovskou radost.
Na začátku jsme se se spoluhráči zahřáli, bylo na nich vidět, že jsem nervózní. Po 12 minutové rozcvičce začal zápas. Na začátku to bylo vyrovnané, atmosféra byla skvělá, lidé fandili, bylo to pořád vyrovnané až do poslední čtvrtiny, kdy náš tým začal dávat koš za košem, takže jsme měli náskok a já jsem konečně mohl nastoupit na palubovku.
Jedny z největších zážitků během mého výměnného pobytu v Česku jsou plesy. Nikdy jsem nic takového nezažila! Samozřejmě, že v Kanadě, když dokončíte střední školu, také jdete na ples, ale to se rozhodně nevyrovná českým plesům.
V mém malém městečku se konalo tolik plesů, myslím, že jsem už byla na pěti nebo šesti. Na rozdíl od Kanady není ples jen pro maturanty. Pozvaní jsou i ostatní studenti. Všichni se krásně obléknou a maturantky mají ty nejkrásnější šaty, co jsem kdy viděla. Na začátku večera se koná velké představení, dostanou stuhy a pak zbytek noci všichni tančí, druží se a prostě si užívají.
Prvního ledna jsem se přestěhoval do nové rodiny. Dost jsem se bál, protože to znamenalo, že to budu mít dál do školy, a moje první rodina byla super, takže jsem byl docela zklamaný, když jsem se dozvěděl, že se budu stěhovat. Nicméně, se svou novou rodinou jsem se seznámil už v listopadu a když jsem se v lednu stěhoval, bylo to o dost jednodušší. Když ta chvíle nastala, tak už jsem se nebál a těšil jsem se na nové zážitky.
Už je to 5 měsíců, co jsem tady. Zažil jsem toho spoustu. Naučil se nový jazyk, ochutnal nové jídlo, poznal novou kulturu, okusil, jaké to je žít v jiné zemi a poznal mnoho lidí z celého světa.
V Česku je hodně věcí jinak než u nás. Je tedy zima, ale to mi nevadí, protože je tady taky sníh, a u nás doma je pořád jenom teplo.
Život na Slovensku je o spoustě zážitků, poznávání nových lidí a je to úplně jiný styl života. Od té doby, co jsem přijela, jsem si vybudovala velmi dobrý vztah s oběma svými rodinami. Přijali mě, jako bych byla jednou z nich, a především díky nim jsem si tady jednoduše zvykla. Současně jsem se ale velmi osamostatnila tím, že se musím sama dostat na místa, zorganizovat si každý den a všechno si řešit sama, díky tomu jsem hodně vyspěla
Od příjezdu do Česka jsem toho zažil už hodně. Se svou první hostitelskou rodinou jsem strávil spoustu času v přírodě. Taky jsem si všiml toho, jak rozdílná je tu architektura, v Mexiku to takto vůbec nevypadá.
Se svou druhou hostitelskou rodinou jsem navštívil mnoho malých měst. Jedno z nich se jmenuje Mlečice, což je opravdu krásné město s laskavými a pohostinnými lidmi, což není vždy samozřejmostí. V Praze už jsem toho taky viděl hodně.
