Prosinec v Česku byl vážně kouzelný měsíc. Poprvé jsem mohla zažít tu typickou vánoční atmosféru, kterou jsem vždycky obdivovala ve filmech z dětství – plnou sněhu, světel a krásných tradic. Pokud strávíte rok za severní polokouli, když jste zvyklí na opravdu teplá léta, vás učiní znovu dítětem a prožíváte všechno jinak.
Myslím si, že všetci už vieme, že slovenčina aj čeština nie sú také ľahké jazyky na učenie, ale nie sú nemožné. Každý jazyk má svoje výzvy a zložité pravidlá, ale ak máte trpezlivosť a dobrú metódu, dá sa to zvládnuť. Samozrejme, nehovorím úplne plynulo po slovensky, ale snažím sa zlepšovať každý deň. Myslel som si, že by možno bolo užitočné pre niekoho, keby som sa podelil o svoj spôsob, ako zvládnuť tento jazyk a zároveň zažiť Slovensko naplno. Toto nebude dlhé, ale dúfam, že to niekomu pomôže.
Rok v Česku mi dal to, že se na svět, a především na sebe, dívám úplně jinak. Vím, že v budoucnu se do Česka určitě vrátím, buď jen na návštěvu, ale možná dokonce, abych tu žila. Jsem vděčná za rok, který jsem tu prožila, za přátele, které jsem získala, za vzpomínky, které jsem si vytvořila. Bude mi smutno, bude mi líto, že už tu nejsem, nebo to, že jsem na některé věci neměla čas. Pořád je toho mnoho, co jsem nestihla. Doufám a pevně věřím, že na svůj rok v Česku nikdy nezapomenu.
1 rok dozadu začal najzaujímavejšie dobrodružstvo za moja života, som sa učil nový jazyk (slovenčina), som sa učil hrať na klavír, som poznal nový kamoši za celý svet, som užil iné počasie, naopak sezóna, reálne zimu že ma sneh a lizovatka. Som videl historistky mesta na Slovensko a Česko a najznámejšie mesto v Francúzsko, Španielsko a Taliansko. A úžasná príroda za Slovensko.
Pedro Yuki Korreda, Brazílie, inbound 2022/23, hostitelský Rotary klub Prešov Šariš
Ještě před rokem pro mě představa hostujícího rodiče byla téměř děsivá, naplněná mnoha otázkami a obavami – jako zvládnu to? Budu schopna se postarat o toho cizího pubescenta skutečně zodpovědně se vším všudy, co k péči rodiče náleží? Dokážu přistupovat k cizímu elementu v naší domácnosti jako ke svému vlastnímu dítěti s projevy lásky, ale zároveň i s nároky a požadavky, které jsou běžné a samozřejmé? Co jazyková bariéra, budeme schopni se opravdu pochopit a rozumět si, když i ve vlastní rodině by se občas hodil tlumočník? Budeme si mít vůbec o čem povídat? Nevím, jestli jen zásluhou úžasné povahy svěřené Kaliforňanky, nebo tím, že jsem díky této situaci otevřela jednu z nepoznaných součástí své osoby…
