Když člověk odjíždí na roční výměnu, ví, že jednou přijde den, kdy se bude muset se všemi rozloučit. Jenže když ten den opravdu přijde, stejně na něj není připravený. Pro mě byl jedním z těchto momentů poslední společný meeting všech výměnných studentů v Argentině. A právě ten se nakonec stal začátkem jedné z nejlepších částí celé mojí výměny.
Na Rotary konferenci jsme se po dlouhé době zase sešli všichni pohromadě. Součástí programu bylo představování našich zemí, ale mnohem víc jsme si užívali hlavně společný čas. Po několika měsících jsme byli zase všichni na jednom místě – a zároveň věděli, že už to nebude trvat dlouho. Jeden den jsme si oblékli bílá trička a navzájem je pomalovali barvami, otisky rukou, nápisy a kresbami. Každý si tak vytvořil památku na naši partu. Další večer nás čekal galanos – formální oblečení, restaurace, hudba a tanec. Naše poslední velká společná party.
A hned další ráno začalo loučení. Část studentů odjížděla domů do různých koutů světa a nikdo nevěděl, kdy se zase uvidíme.
Já jsem naštěstí ještě nekončila. Čekal nás totiž Amazonas Trip – deset dní v Brazílii, na které jsme se s kamarády těšili snad dva měsíce.
Do Brazílie jsme přiletěli pozdě večer a ještě dvě hodiny pokračovali mimo civilizaci. Ráno nás přivítala tropická příroda a snídaně plná čerstvého ovoce. Dokonce i já, která normálně ananas nemusím, jsem ho tam jedla každý den.
Prvních pět dní jsme cestovali po pevnině. Chodili jsme džunglí, koupali se ve vodopádech a řekách, bydleli v chatkách uprostřed ničeho, sbírali kokosy a dokonce drželi obřího pavouka. Navštívili jsme také Manaus, kde jsme poznávali místní trhy, kulturu a architekturu. Nejlepší na tom všem ale byli lidé. S mojí partou jsme spolu trávili celé dny, skákali z vodopádů, koupali se, smáli se a dělali úplné kraviny. Prostě jsme si užívali, že jsme spolu.
Po pěti dnech jsme se přesunuli na lodě a dalších pět dní strávili přímo na Amazonce. Spali jsme v hamakách, což byl zážitek sám o sobě. Zkuste totiž dát desítky exchange studentů na jednu loď a říct jim, že večer mají být potichu. Samozřejmě jsme se smáli a povídali si dlouho do noci.
Přes den jsme objevovali okolí řeky. Viděli jsme obrovské lekníny, navštívili původní obyvatele a poznali něco z jejich kultury. Absolvovali jsme survival course, při kterém jsme se učili rozdělat oheň, vylézt na strom nebo postavit jednoduchý přístřešek. Vyrazili jsme také na lov piraní. Dostali jsme klacík, provázek, háček a návnadu a asi hodinu se snažili něco chytit. Brzy nám ale bylo úplně jedno, jestli nějakou piraňu ulovíme – hlavně jsme se smáli a bavili.
Večer jsme pozorovali aligátory, přes den jezdili na paddleboardech a kajacích, koupali se a zastavovali na plážích. A pak přišel jeden z nejhezčích momentů celého výletu – plavání s růžovými říčními delfíny. Plavali přímo kolem nás a mohli jsme si je dokonce pohladit. Bylo to něco neskutečného.
Když se dnes ohlížím zpátky, Amazonas Trip je asi výlet, na který vzpomínám úplně nejradši. Nejen kvůli Amazonce, džungli, vodopádům nebo delfínům, ale hlavně kvůli lidem, kteří se během jednoho roku stali mými blízkými přáteli.
Poslední dny výměny byly směsicí radosti, smutku a dobrodružství. Jednu chvíli jsme se loučili s lidmi, o kterých jsme nevěděli, jestli je ještě někdy uvidíme, a o pár hodin později seděli v letadle do Brazílie. A právě tehdy mi asi nejvíc došlo, jak moc může jeden rok člověku změnit život. Z lidí z různých koutů světa, kteří se na začátku vůbec neznali, se stala parta, která spolu zažila věci, na které jen tak nezapomene. A i když jsme se nakonec všichni rozjeli každý svým směrem, tenhle rok skončil přesně tak, jak měl.
Sofie Pevná /RC Jindřichův Hradec/, D4851 Argentina
Cesta za oceán
Osobní zápis z náročné, ale vzrušující cesty na roční pobyt do USA. Helča popisuje brzké...
