Bol som u Prezidenta USA (skoro)

Začnem pekne po poriadku. V strede týždňa som prišiel zo školy a prichystal som si všetky veci na výlet. Prišiel po mňa autom jeden pán z rotary, ktorý je vlastne zástupca rotary územia, kde študujem. Potom sme ešte išli vyzdvihnúť výmenného študenta, ktorý býva najbližšie ku mne. Francúz Paul. My dvaja sme jediní z rotary dištriktu, čo sme išli na tento výlet. Každopádne nás zaviezli do domu rotary šéfa. Tam sme prespali jednu noc a skoro ráno sme vyrazili na letisko do Bostonu, aby sme stihli ranný let do Washingtonu DC.

Výlety a zasa výlety

Tento blog bude teda nabitý výletmi po rôznych častiach americkej pôdy. Za tento mesiac som toho stihol navštíviť celkom veľkú kopu a všetko bolo úžasné. Prešiel som až od Bostonu po Washington DC.

Začnem teda tým najmenším výletom zo všetkých. To bol výlet do Bostonu, s dvomi spolužiakmi a učiteľom. Tohto učiteľa som stretol cez môjho host tatka (pretože predsa len učia na tej istej škole) a kamarátim sa aj s jeho synom. Síce ma ten učiteľ neučí, ale mám ho rád hlavne preto, že je Poliak a je ku mne veľmi milý. Takže keď sa stretneme, tak sa vlastne pozhovárame po našich jazykoch a ako by ste určite úhadli, ako Poliaci a Slováci si rozumieme celkom dosť. Každopádne, tento Poľský učiteľ Angličtiny ma zobral na deň do Bostonu, spolu s jeho synom a ešte jedným kamarátom. Tam sme si pozreli výstavu Titaniku, kde boli vystavené naozajstné exponáty z Titaniku, ktoré vylovili z dna oceánu. No a potom, sme už len behali po meste do večera a obhliadali si typickú Bostonskú architektúru.

Thanksgiving a příprava na Vánoce

Čusbus autobus, vítám vás opět u svého chaotického ohlédnutí se zpět na to, co se stalo za poslední dva týdny. Byla toho zase raketa, takže si vezměte nějakou mňamku a ponořte se do dobrodružství Američana Fáfíka.
První velká věc, co se udála, bylo Thanksgiving. Moje host rodina mě vzala ke svým kamarádům, kde se konalo tzv. friendsgiving. Jednalo se prostě a jednoduše a sešlost dlouholetých přátel a jejich dětí, každá rodina přinesla nějaké jídlo tradiční pro tento den, takže jsem se pořádně nadlábnul. S mým host taťkou jsme udělali experiment, který spočíval v mém zvážení před a po této slavnostní večeři. Rozdíl v mé váze činila krásná skoro tři kila, takže jsem svůj žaludek využil na plno.

Loučení s první host rodinou

Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho napsat další článek, ale poslední měsíc byl jedním z nejnáročnějších, které jsem na výměně zažila. Píšu už z druhé hostitelské rodiny a stále si zvykám na změny, které to přineslo. Když se ohlédnu zpátky, ani si nedokážu představit, jak těžké by to bylo, kdyby mě první rodina nepřijala s takovou láskou a péčí.

Listopad byl opravdu bláznivý měsíc. Dostala jsem zápal plic, což samo o sobě nebylo snadné, a k tomu přišla nečekaná návštěva zubaře, kde jsem za pětiminutový zákrok zaplatila 350 dolarů. A jakmile jsem se z toho všeho trochu vzpamatovala, přišlo balení a stěhování do nové rodiny. Nikdo nás nevaroval, že změna hostitelských rodin může být výzvou a nikdo mě nepřipravil na ten silný pocit smutku a ztráty, když jsem se musela rozloučit s první rodinou, která se pro mě stala skutečným domovem.

Thanksgiving Day a vánoční přípravy

Na můj první Thanksgiving Day mě moje hostitelská rodina připravovala dlouho dopředu. Často mi říkali, že jejich rodinné oslavy jsou plné vášnivých debat, které občas přerůstají v opravdové diskuse o tom, kdo má pravdu. Byla jsem zvědavá, co mě čeká, a těšila se na zážitek, který jsem znala jen z amerických filmů.
Ráno jsme se zabalili a vyrazili na cestu do Milwaukee, města ve Wisconsinu vzdáleného asi tři hodiny autem. Před každým výletem máme tradiční zastávku na kávu, takže ani tentokrát jsme nezapomněli. Dala jsem si své oblíbené latte a pak už jsme pokračovali dál. Cesta ubíhala rychle, plná povídání a očekávání.

3 měsíce v USA

Uběhly už tři měsíce od mého příjezdu do USA. Čas tu plyne zvláštně – rychle i pomalu zároveň. Začínám si uvědomovat, že tohle není krátký jazykový kurz, ze kterého se po pár týdnech vrátím domů, ale že jsem skutečně tady. Postupně mi dochází, že tahle zkušenost má mnohem větší význam a že si z ní odnesu daleko víc, než jen plynulejší angličtinu.

Během těchto tří měsíců jsem vyzkoušela tolik nových věcí, ke kterým bych se doma normálně nikdy nedostala. Vybavuji si třeba jeden z prvních rozhovorů s tanečním týmem, kdy jsem s jistotou použila slovo “badass” ve špatné situaci – což jsem zjistila hned podle jejich reakcí. A taky jsem se naučila, že při konverzaci v angličtině je snadné zaměnit slovo “ship” (loď) a “sh*t” – zvlášť když to “sh*t” omylem prohodíte při prvním setkání s host rodiči, hned na letišti.