Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky, plno smíchu a radosti. Tento týden byl ve znamení self-love i self-care, válení se v posteli a čerpání energie, která byla vyčerpaná minulý týden.
V pondělí jsme si zase přivstali, protože jsme odváželi Sofiu na nádraží, kde jsme si naposledy poplakali. I přesto, že jela busem, stejně jsem za ní běžela, až kam to jenom šlo. Opravdu se mi bude stýskat. Díky tomu, že Sof s námi byla celý týden, měla jsem možnost více jí poznat a moc jsem si jí oblíbila. Když jsme se vrátili domů, s Malin jsme padly do nálady typického teenagera. Pyžamo, jídlo a televize, kde jsme se dívaly na The Rookie, jak jinak. Okolo poledne mě vyzvedla Skye a jely jsme k Ariel, kde jsme měli takové malé get together s mojí holčičí grupou. Bylo zajímavé slyšet holky, hlavně Hannahu, říkat, že končí se školním dramatem a jak jim jsou vlastně všichni spolužáci ukradení, že už je po konci tohohle roku neuvidí, takže se ani nemusí s nikým bavit. Večer jsem ještě šla s Maxem znovu na kopec, kde jsem to možná trochu přepískla s tempem a vypnula sebe i Maxe. Večer jsme s Malin daly Alvin a Chipmunkové a pak jsme šly na kutě.
Úterní ráno bylo zase brzký, protože jsem si od šesti volala s Amálkou, kde jsme probraly všechno, od jejich maturáku, až po moje příbuzenský drama, který, svět se div se, ještě pořád probíhá, i když jsem na druhém konci zeměkoule. Bohužel, někteří lidé se prostě nemění. Po snídani jsem chtěla pracovat na blogu a třídit fotky. Realita byla jiná a můj spánkový deficit se mi pomstil tím, že jsem si dala dopoledního šlofíka venku na terase. A Malin to pečlivě zdokumentovala – hi hi. Probudila jsem se do voňavé kuchyně, kde Malin byla na půl cesty k pečení skořicových šneků a neproběhlo to bez zmínky mého spánečku, protože takhle někde usnout se mi stalo poprvý. Po zbytek dne se nic moc nedělo a večer jsme šly odnést pár šneků na ochutnání Audrey, která bydlí tři minuty od mého baráku. Moc jí chutnaly a ještě jsme se tam na pár minutek zastavily. Když jsme odcházely, tak byla tma, jen na obzoru šlo světlo z přicházející bouřky, která ale byla zatím daleko, takže jsme se ničeho nebály. Už jsme skoro byly doma, když Malin namířila světlo před námi a obě dvě jsme se zarazily stejně, jako třetí člen této párty, klokan. Jen tak jsme se na sebe všichni dívali a já jsem si nejdřív říkala: „Jé, klokan“. Pak jsme se ale začaly přibližovat a on se nehnul, tak jsem si říkala, co mu jako je. Když už jsme byly skoro u něho, začala jsem se bát, aby na nás třeba nezaútočil, protože nevím, jak teritoriální klokani jsou a my šly přesně do toho místa, kde stál. Nakonec teda odhopkal a byl sám, což bylo divné, protože na kopci za barákem je celá rodinka…. Doma jsme neměly moc času, protože jsme musely jít brzo spát.
Jak už všichni víme, ani tuto středu jsme se nikdo nevyhul brzkému vstávání, ale tentokrát jsme měli Rotary meeting na farmě jednoho rotariána, který nám přiblížil pěstování různých druhů trávy. Nebylo to tak špatný, já jsem ve svém proslovu poděkovala Malin za celý měsíc, co se mnou byla, pobíhali tam psíci a taky jsem hodila řeč se slečnou, která byla v Austrálii s báglem a právě vypomáhala na té farmě. Byla z Yorku a fú… To byl přízvuk, například krásný “Luvly” místo “Lovly”. Po meetingu jsme se přece jen jeli do Humble na kafíčko a pak domů. Mals si zabalila poslední věci a pak jsme se s ní všichni rozloučili, když si pro ni přijela Deb. Jí se asi nechtělo, protože si zapomněla velkou duffelbag, kterou jsme jí teda ještě se Stevem přivezli, když jsme jeli do města. No a vrátili jsme se do prázdného baráku. A už jsem zase byla sama. Prázdný pokoj, jen moje věci. Koupelna to samý. V kuchyni žádný pečený dobrůtky od holek, takže prázdná linka. Byl to hrozně divný pocit, jako by kousek mě zmizel, bylo to smutné. Počasí tomu taky nepomohlo, ani má bolest v krku, ale čajíkovala jsem a pořádně. Taky jsem si vždycky vychutnávala mňaminku, kterou kupuju v Anglii, protože je to jediné místo, kde je. Teď už ne, jak jsem viděla u Sofii, takže jsem to musela mít – jmenuje se to Fiber One a jsou to takové sušenky a je to moje taková srdcovka. Malin nás opravdu nechtěla opustit, protože jsem ještě našla čtyři věci, které si zapomněla no a večer jsem nechala, když jsem šla na záchod (oddělenej od koupelny). Já vešla a teď jsem upřela oči na levý roh, kde tentokrát nebyl pavouk, ale štírek. Třeba široký, jen tak v rohu. Já na něj čuměla a hned jsem vyběhla na horu s úsměvem (a nechám v jednom) na tváři a říkala jsem: já mám na záchodě štíra a Ruth se Stevem: „Cooože?“ a já jakože jo, běž se podívat. Rychle jsem vzala krabičku a prkýnko z kuchyně, mezitím tam dorazili moji pàrents a já pak teda převzala velení po chvilce zírání na zvířátko. Protože to se jim ještě nestalo, že by měli v baráku štíra. A mě to hrozně bavilo. Jako hned jak jsem ho přikryla krabičkou, tak útočil a bylo to úžasné vidět, protože se mi ještě nikdy nestalo, že bych viděla štíra, natož takhle. Po zdokumentování a prohlídce jsem mu udělala soukromý let to zahrady a šla poslat fotky Malin. Ta nechápala a já jsem jí řekla, že mě fakt nechtěla opustit. Na což mi odpověděla smějícími se smajlíky. Ono totiž její znamení je štír.😂 Do postýlky jsem ulehla s údivem, ale i radostí na tváři.
Čtvrtek bych popsal slovy: Chčije a chčije a chčije. Takže čajíčky na krček, seriály a úplný relax – konečně! A taky jsem se konečně pořádně vyspala krásně do devíti. Celý den jsem opravdu nic nedělala a vadilo mi to? Ne, protože jsem dobíjela baterky na pátek.
Ahoj hola škola v pátek volá. Vysvětlete mi někdo, jaká škola začíná nový školní rok v pátek?! Každopádně jsem v Year 12!! A tím pádem jsem měla svůj první poslední první školní den. Musím říct, že jsem se těšila na kolektiv i na ty učitele a první poslední první den se povedl docela dobře. I když jsem půlku dne neměla rozvrh, nevím, jak budu vypadat na mojí ID fotce a Miss Boland byla pořád ledová jak ledová královna, tak to šlo jako po másle. Jo a taky jsme si zašly s Ariel do Humble o naší Volné období, yay!
V sobotu jsem si zase nepospala, protože jsem šla do práce. A to bylo úplně úžasný, měli jsme jen jednu rušnou hodinku, ze začátku jsem tam nic nedělala a bylo to tak pohodový, a jestli to takhle půjde dál, tak jen ať to jde. TCMF bylo opravdu šílenství. 😂 Měla jsem končit v půl dvanáctý, ale Byla mi řekla, jestli bych nezůstala až do půl jedný, takže místo tří hodin jsem si dala pět a nakonec jsem tam zůstala skoro až do zavíračky, která byla ve dvě. Tímto se mi teda pokazil plán skončit v práci, jít do drogerky, pak jít do Spotlight a koupit si nový háček (jediný, který jsem s sebou měla jsem ztratila někde doma. Malin…) Pak jít procházku domů, protože jsem byla úplně zdrcená a mým kolenům bylo zase 70. Ale. Směna super. Steve mě po ní vyzvedl a vzal mě do Spotlight, takže nový háček je. Večer předtím jsem se nabídla, že udělám dnešní večeři z receptu, který mi mamča poslala jsem vybrala vajíčkovou pomazánku, protože jsme měli čerstvej. Když jsem se ale dívala na ten recept, tak jsem zjistila, že jsme neměli pomazánkový sýr, takže jsme ještě se Stevem jeli do Coles a já tam spatřila moje dětství. Veselou Krávu. V Austrálii. A země výroby bylo Slovensko (skoro, ale počítám to.).🤯 Nebyla jsem si jistá, jestli to můžu použít, tak jsem ještě volala rodiče, kteří byli rozespaní, protože v Česku bylo ráno, ale dostala jsem schválení od maminky, takže dobrý. Přijeli jsme, já se pustila do kuchtění, což trvalo déle než doma, ale večeře byla hotová. Měli jsme to s čerstvou pažitkou a rajčátkama taky zahrádky a chutnalo to jak domov. Mňamina velká.
Na neděli jsem se moc těšila, protože jsem se zase viděla se Saffy, která to v pátek zapekla. Jely jsme do mekáče na Frozen Coke a pak do parku si popovídat a bylo to moc super. Před obědem mě odvezla “do kostela”- zase to bylo u jedné jiné rodiny z té jejich křesťanské skupinky. Já si to tam odseděla s tím, že jsem přemýšlela nad dárkem pro Millu, protože mě zrovna pozvala na její narozeninovou oslavu a byla jsem spokojená. Doma jsem dočetla Butcher& Blackbird, což byla jedna z několika knížek, kterou jsem začala číst a potřebovala jí dočíst, takže ti Kačenko moc děkuji. Pak jsem se konečně dokopala k dopsání týdne před TCMF a napsání TCMF týdne. A to bylo taky šílený. Já jsem začala asi kolem šesté s přestávkou na jídlo, kdy jsem si dala chleba se sýrem a druhý chlebík byl s veselou krávou- hi hi, sprchu a pokec se Stevem & Ruth, ale potom jsem šlapala jak hodinky až do jednoho do rána. To jsem zas měla spánek nula.😂
I když jsem čekala, že tenhle týden bude nudný a nebude moc akce, tak jsem nakonec překvapila i sama sebe, kolik věcí jsem dělala. No bylo to hezké a teď zase šup do školního režimu.
Další články od Ely
Dvacátý sedmý týden – poslední týden letních prázdnin
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky...
Dvacátý čtvrtý týden – prázdniny v Tamworthu
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Máme tu další týden a první celý týden v novém roce...
Šťastný nový rok!
Krásné dobré ráno, Zlatíčku. Máme tu 2025!!! Přeju všem štěstí, zdraví, pohodu a hodně kamarádů...
Osmnáctý týden jako ten první
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Dnešní epizoda má název takový jaký má, protože je tu můj...
Šestnáctý týden se želvami (delfínky)
Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu...
Patnáctý týden už zase na Tour
7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme...
Desátý (První) týden prázdnin!
No a v neděli mi to teprve začalo. Cesta teda byla příšerná, protože autíčko bylo...
První týden na druhé straně Země
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Vítám vás na mé cestě Austrálií a doufám, že si moje pohádky...
