Krásný dobrý den, Zlatíčka! Další týden, pro mě už week 3, Term 1, a tenhleten týden nebyl špatný, ale nebyl úžasný. Takový hezký střed.
V pondělí se mi vůbec nechtělo do školy, protože jsem se probudila do ošklivého počasí, ale i tak jsem musela. Aspoň mi ráno trochu zlepšili náladu dva klokánci, konkrétně maminka s miminkem, a byli rozkošní. Drama bylo nečekaně až moc dobré, a potom hned následovala volná hodina. Nemohly jsme jít do Humble, protože tam v pondělí zavřeno, ale aspoň jsme my 12 měly přístup do kuchyňky. Já jsem zjistila, že máme stejnou tuhle volnou hodinu s Malin, a ona si chtěla dát horkou čokoládu, tak jsem říkala, že nemám nic na práci, tak proč ne. Uvařily jsme si, já si tam hodila ještě kafe, takže jsem měla mochu. Ještě jsme to zakončily sušenkami a Zooper Doopers, což je levnější verze Calippo, ale je to ikonické, takže to všichni pořád milujeme. Místo toho, abychom se vrátily do senior study, jsme si šly sednout na jedno schodiště, kam není moc vidět, a udělaly jsme si tam takový malinkatý piknik. Tam jsme zůstaly skoro celou hodinu, a když jsme se vracely, tak jsme si jen vzaly věci a šly jsme si pro oběd. Ten jsem málem nesnědla, protože mi bylo blbě a počasí stálo za nic, jen šedé nebe a pořád to někde bublalo. Biologie jako poslední hodina nepomohla, takže jsem přijela domů a jediný, co jsem večer dělala, bylo sledování Young Royals. Na druhou stranu je to úžasný, takže jsem se nenudila, ale ani jsem ten den neměla večeři. No, měla jsem hroznové víno… Každopádně jsem si po sprše nalakovala nehty na nohou a byla jsem spokojená.
Úterní ráno bylo trochu lepší než to pondělní, ale ještě to nebylo ono. Každopádně v Mentor Class jsme hráli hru na státy Evropy a já jsem s Malin excelovala na první čáře, protože si nikdo jiný na to netroufl. Tak jsme aspoň takhle spolu zazářily. A proč ne, když můžeme? Pak mě následovaly tři hodiny s Ariel a jedna se Skye, takže jsem si první půlku dne užívala a i tu druhou, protože nám začal velký slejvák, ale takový, jaký jsem tady ještě nezažila, takže jsem jenom zírala s otevřenou pusou. Jakmile ale déšť přestal, vysvitlo slunce, jakoby se nic nestalo. Tím, že tohle bylo na obědě, kluci vyběhli na ovál a začali hrát rugby, takže uniformy na týden zničené, což byl asi jejich úmysl, ale aspoň, že si užívali. Když jsme s Molly a Dimity přišly na Geo, židle a stoly byly poskládané, takže jsme si jen sedly na koberec, a když hodina začala, seděli jsme tam takhle všichni, protože jsme byli líný to vytahovat na poslední hodinu. A fungovalo to. Počasí bylo jak na houpačce a jediné, co jsem si přála, bylo, aby nepršelo na cestě ze školy k autu a naštěstí nepršelo, tak aspoň, že tak. Když jsme se vrátili, podívala jsem se na jeden díl Young Royals a pak šla psát blog, který jsem i dokončila. Pak jsme si daly s Ruth večeři na verandě před domem s výhledem na kopec, který byl osvětlený.
Ve středu ráno jsme se rozloučili s Ruth, která jela do Brisbane za Kate, jež měla mít operaci, tak aby jí po ní pomohla. Když jsme vyráželi se Stevem na Rotary, pozdravila jsem se s klokanem, který byl asi tři metry od garáže, a po Rotary jsme šli zase do Humble. Jsem si jistá, že jsme začínali na druhém kampusu, takže jsem musela vstát a jít do školy, ale to mi zase potom dalo možnost jít do Humble podruhé, a to s Malin, Saffy a Kaitlyn, kdy jsme koupily hranolky, a to byl chálec, panečku. Pak jsem si tam odseděla anglinu a zeměpis, a pak jsem jela domů. U večeře jsme měli se Stevem živé kino, protože lišky se objevily, takže jsem viděla i lišku poprvé naživo, což je zajímavé, protože vím, že je tady nikdo nemá rád, ale pořád jsou roztomilé. Po večeři jsem dokončila Young Royals s tím, že se to neobešlo bez bulení, protože finále muselo být nejvíc emocionální, že ano, takže asi tak. Ale je to úžasný seriál, a pokud jsem to ještě neříkala, tak ti říkám teď, že jsem si našla manžela, a to Edvina Ridinga.
Čtvrtek byl takový trochu náročný. Ve škole jsem měla všech pět hodin, takže jsem se nezastavila. Na druhou stranu doma jsem si vyzkoušela vyšívání a protože jsem teď posedlá Young Royals, tak jsem si vyšila citát právě z toho seriálu, a musím říct, že se mi to dost povedlo, jsem se sebou spokojená. Potom jsem dostala mail s feedbackem na můj lednový report do Austrálie, kde jsem se zase u toho vytočila, protože mi moje YEO napsala, že se jí nelíbí, že nosím hennu, a že je to zohyžďování těla, a že tím porušuji pravidla, a že by si o tom se mnou ráda popovídala. Takže asi takhle: 1) To, že je z jiné věkové skupiny a nelíbí se jí tetování obecně, chápu. 2) Slovo zohyžďování mi přijde až moc, zas tak moc se nestalo. 3) Nic takového v pravidlech není – jediný, co tam je k tetování, je to, že si nesmíme nic nechat vytetovat na výměně, a nakonec henna je stejná jako propiska a je to de facto ještě i zdravější. Takže o tom si rozhodně povídat nebudu, a když to píšu zpětně, tak je vtipný, jak z komára udělala velblouda…
V podvečer jsem šla s Maxíkem na procházku a pak jsem večer jen chillovala.
V pátek jsem ve škole přemýšlela, zda nenapsat nějaká psaníčka, která by vytvořila milostné drama mezi lidmi v ročníku, jen tak pro srandu, že bych byla toxická, protože byl Valentýn. Tahle myšlenka mě ale brzo přešla, protože jsem si vzpomněla na to, že jsem si kupovala kytičky, takže celý den jsem jen čekala, až mě Steve vyzvedne, a já si ty kytky budu moct koupit. Poslední hodinu jsme měli drama, kdy jsme nic nedělali, akorát Saffy byla jak princezna. Po škole, kdy jsme utekli ze třídy o pět minut dřív, jsme se Stevem jeli do Aldiny, a já jsem měla svoje krásné kytičky, a byly to růžové růžičky. Doma jsem si vybrala outfit, a samozřejmě nesmělo chybět pár fotek, protože jsme pak jeli do pubu na Rotary Raffle. Tam to nebylo nic extra a dost jsem litovala, že jsem neměla svůj Kindle, ale co se dalo dělat. Vrátili jsme se asi okolo deváté, a já jsem se pak vytočila kvůli mailu na District conference, který nám Marina poslala – spoiler alert: když jsem to četla, připomínalo mi to vyprávění lidí ze školy, jak to vždycky chodí na osobnostech s panem Stulákem. Nakonec to na konci mailu zabila věta – nebojte se, pokusím se to udělat zábavné. Takže můj zájem o Districtní konferenci značně klesl, i s dalšími x pravidly, ale to vám tady nechci spoilovat.
Sobotní ráno a i den celkově byl jen a jen válecí. Nic moc se nedělo, já jsem si uklidila pokoj a pak šla na zahradu, kde jsem strávila celé odpoledne. Opalovala jsem se, četla, dělala Duolingo, které mě extra bavilo a šlo mi to, takže pokroky už začínají být vidět. Pak jsem si taky přesadila můj sukulent (který je se mnou od týdne číslo tři), protože ten květináček byl velikosti XXXS. No a v podvečer jsem zase šla s Maxem, krásně nám svítilo sluníčko a bylo to celé takové zářivé a hezké. A co Elina udělala večer? Začala se znova dívat na Young Royals. Úplně od začátku. Ale i když půlka teď koulí očima – já jsem si první sérii vůbec nepamatovala, takže jsem se na to dívala jako poprvé, a bylo hezké, když jsem slyšela nějaké slovíčko, které už jsem ve švédštině znala.
V neděli jsem si musela přivstat, páč jsem zase měla směnu v práci, na kterou se mi nechtělo. Ale řekla jsem si, že to jsou peníze navíc, a nakonec to nebylo tak špatné. No, teda až na to, že jsme tam potom měli jednoho opilce (v jedenáct ráno, prosím pěkně), a on udělal takovou jednu věc, za kterou by ho v Česku asi zavřeli, a to bylo, že si nasypal sůl do piva. Já jsem tam jen stála a snažila se nekoukat, protože jak. To. Někdo. Může. Udělat. Opilý nebo ne, to se nedělá… Naštěstí jsem chvíli poté končila, takže jsem se na to nemusela dívat déle. Na Peel Street byly nějaké trhy, tak jsem si je jen tak prošla a pak jsem si šla koupit oběd v Zambreros. Chtěla jsem jít na autobus a říkám si – no tak se podívám, kdy mi to jede. Ono to jezdilo, ale ne v neděli. Já si nějak prostě neuvědomila, že i přes ten blbý autobusový rozvrh v Tamworthu prostě neděle nemá. Takže jsem po čtyřech hodinách práce prostě šla pěšky domů. A nikdo mě ani nemohl vyzvednout, protože byla neděle a Steve s Ruth byli v Curra v kostele. Každopádně, když jsem přišla, tak jsem se do baráku po dvou pokusech dostala, udělala si nudlovou polévku, sedla si na gauč a pustila si Gilmorky. Když jsem se nějak zregenerovala, šla jsem se opalovat a číst, a pak jsem taky popřála Vikušce, která si oslavila svoje osmnácté narozeniny v Chile. Večer jsem padla do postele úplně mrtvá s tím, že mě nečekaně požádal o sledování na privatní účet na Instagramu jeden týpek ze školy, kterému s holkami říkáme Chicken Legs (Kuřecí nožičky), protože má dobře vypracované tělo, ale na nohy zřejmě zapomíná. 😂
Další články od Ely
Dvacátý devátý týden
Krásný dobrý den, Zlatíčka! Další týden, pro mě už week 3, Term 1, a tenhleten...
Dvacátý osmý týden – jako že už dospíváme
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy...
Dvacátý sedmý týden – poslední týden letních prázdnin
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky...
Dvacátý čtvrtý týden – prázdniny v Tamworthu
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Máme tu další týden a první celý týden v novém roce...
Šťastný nový rok!
Krásné dobré ráno, Zlatíčku. Máme tu 2025!!! Přeju všem štěstí, zdraví, pohodu a hodně kamarádů...
Osmnáctý týden jako ten první
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Dnešní epizoda má název takový jaký má, protože je tu můj...
Šestnáctý týden se želvami (delfínky)
Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu...
Patnáctý týden už zase na Tour
7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme...
Desátý (První) týden prázdnin!
No a v neděli mi to teprve začalo. Cesta teda byla příšerná, protože autíčko bylo...
