Tuto otázku jsem dostávala docela často. Občas lidi nechápali, proč se do toho pouštím. V sedmnácti! Taková mladá, proč by chtěla opustit svůj domov tak brzo?
Už delší dobu jsem tušila, že můj život nebude pokračovat v mém městě ani v České republice jako celku a nějaký šestý smysl mi napovídal, že výměna by pro mě byla to nejlepší. Jednoho dne jsem sedla k internetu a hledala výměnné programy. Rotary byl první, u kterého jsem se zastavila a začala se o něj zajímat. Vypadalo to tak jednoduše a pohádkově, že jsem si říkala: „To musím zkusit.“ A jak se říká: „Nezkusíš, nevíš.“
Když jsem podala přihlášku, vůbec jsem netušila, co bude dál. V hlavě mi začaly běhat myšlenky typu „Co by, kdyby.“ Prostě tréma z něčeho nového. Jak se ale ukázalo, nemusela jsem se ničeho bát. Výměna byla to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Od momentu, kdy jsem se naposledy objala s rodiči na letišti, do momentu, kdy jsem je po roce objala znovu na tom samém letišti.
Austrálie mě naučila to, co mě ještě nikdo předtím nenaučil. Naučila mě trpělivosti, zachování klidu v krizových situacích a také racionálnímu řešení problémů. Díky výměně jsem se stala lepším člověkem, naučila se, jak důvěřovat lidem, a otevřít se jim. Začala jsem být víc sama sebou a užívat si to zároveň.
Sydney Opera přes foťáček
Uluru při západu slunce
Dánsko + Norsko + Česko
Tamworth se stal mým druhým domovem hned po příjezdu a celý rok byl jako na horské dráze. Od krásných momentů, jako bylo cestování, kdy jsem prakticky procestovala pobřeží od Sydney do Brisbane, včetně obou měst. Podívala jsem se na Velký korálový útes, kde jsem si zaplavala s želvičkami, nebo jsem viděla Uluru při západu i úsvitu slunce, až po ty méně hezké, jako například stýskání po domově nebo neúčast na společenských akcích.
O tom ale výměna je. Jedny dveře musíme zavřít, abychom otevřeli ty druhé, větší, lepší. Za nic na světě bych nevyměnila jedinou věc ze svýho roku v Austrálii a nikdy nepřestanu být vděčná za tuhle příležitost.











