Začátkem července jsem prožila nezapomenutelných čtrnáct dní ve finské obci Vihti Nummela nedaleko Helsinek. Měla jsem tu možnost pobýt jak v rodině tak i druhý týden s dalšími účastníky z dvanácti různých koutů světa.
Díky nabitému programu, který se skládal od šnorchlování a pádlování na finských jezerech po létání v ultralehkých letadlech s výhledem na nekončící lesy, jsem přesvědčená, že toto rozhodně nebyl můj poslední kemp s organizací Rotary.
Už první týden jsem se kulturně rozvíjela, díky širokým informacím od mé hostující rodiny, která mě například vzala na výlet do hlavního města Helsinky nebo poskytla zážitek v jedné z nejstarších tzv. ,,kouřových” saun, které jsou pro obyvatele Finska takovou nutností jako pivo pro Čechy. Mimo to jsme se scházeli i s ostatními rodinami a program byl často společný, abychom měli šanci se se všemi dětmi stmelit.
Krásné výhledy
Plážové dny
Západ slunce nad městem
Seznamovací den s ostatními dětmi byl pro mě, jako introverta, trochu oříšek, ale postupně jsem si tam našla spoustu kamarádek a už teď mi chybí.
Prvních 5 dní jsme objížděli ty nejznámější místa v Adaně a po zbytek campu jsme navštívili nejrůznější pláže a stavby v celkem 4 okolních městech – Karatepe, Cappadochia, Tarsus a Mersin.
Zážitků mám strašně moc, ale abych se s vámi o všechny podělila, musela bych tady sedět a psát ještě další týden…přece jen nejradši vzpomínám na našeho zlatého pana průvodčího (jménem Allí), který s námi musel protrpět celých 14 dní, neustále poslouchal naše stěžování na počasí a otázky ,,Kdy už tam konečně budem?”:) Dále pořád myslím i na mou druhou host rodinu, která mě přijmula jako člena jejich rodiny a udělali pro mě první poslední! Taky jsem s němi stále v kontaktu, hlavně s host mamkou a sestrou (jménem Zeynep).
Krásné výhledy
Tarsus
Západ slunce nad městem
Je tu ale jedna speciální vzpomínka, kterou budu mít už navždy v paměti – dvoudenní výlet do Cappadochie. Přesněji moment, kdy byla půlnoc, a my – já, Lu ze Španělska a Emma z Dánska – jsme seděly na zemi v hotelovém pokoji v našim pyžamech a vykládaly si, jak strašně šťastné jsme, že jsme se potkaly.
A nesmím zapomenout na všechny 4 Rotary meetingy, kde jsme se všichni představovali členům místních Rotary klubů. Vždy to bylo v sálu nějakého luxusního hotelu a většinou to bylo spojeno s tříchodovým obědem nebo večeří.
Tak to by bylo ve zkratce vše, děkuji všem, kteří umožnili mou cestu do Turecka a snad se zase příští rok někam podívám.
Nikola Kratochvílová, 14 let, Rotary klub Brno
