Byla sobota 9. 8. 2025 a já jsem dorazil na letiště v Praze. Neměl jsem ani představu o tom, jak se na letišti orientovat a tak. Letěl jsem v mém životě jen jednou a ne sám, takže jsem nemusel sledovat všechny cedule, ukazatele a hledat cestu. Když jsem odbavil svoje zavazadlo, byl čas na to, rozloučit se s rodinou a jít skrz security gate – o krok blíž k letadlu. Loučení sice nemusím, ale tohle pro mě bylo jedno z těch lehčích. To samé by ale nemohla říct moje mamka. Jak jsem prošel první kontrolou, zamířil jsem rovnou k terminálu, ze kterého jsem měl letět. Byl už otevřený, takže jsem neváhal. Lepší dřív než později, to je jasný. Nastoupil jsem do letadla a v ten moment jsem si uvědomil, že není cesty zpět. Byl jsem lehce nervózní, ale nesmírně jsem se těšil na to, co mě čeká.
Jakmile jsem se dostal do NEW YORKU, začala pravá sranda. Můj letový plán byla Praha do JFK a pak z JFK do CLE OHIO. Z přestupu jsem měl fakt strach, protože jsem na něj neměl zrovna moc času. Po vystoupení z letadla jsem koukal pouze a jenom po značkách, které mě dovedly na imigrační kontrolu. Byl jsem psychicky připravenej na všechny komplikace, které mě na imigrační kontrole mohly potkat, … ale nakonec mi stačil jenom pas, vízum, DS2019 a Rotary sako, které mi frajer pochválil hned, co na mě přišla řada. Po projití kontrolou jsem zamířil k terminálu. Cesta tam mi trvala dobrých 20 minut. To jsem ještě nevěděl, že můj další let má asi hodinové zpoždění. Ale byl jsem v klidu, protože jsem všechno zvládl a našel. Ihned po otevření boardingu jsem nastoupil – tentokrát do menšího letadla a vyrazil směrem k mé cílové destinaci. Let byl v porovnání s tím předchozím o dost kratší, ale strašně mi zaléhaly uši.
Po příletu na CLE na mě za rohem už čekala má rodina Aletha a Dan. Oba mě přivítali velkým obětím a následně jsme už všichni společně cestovali jejich autem na předměstí Cantonu. Pokud vám všem, co se takhle chystáte cestovat, můžu něco poradit, tak se řiďte zdravým rozumem, mějte čistou hlavu a hlavně se nebojte zeptat kolemjdoucích lidí nebo zaměstnanců. Jsou tam od toho, aby vám pomohli. A třeba jako já mezi nimi narazíte i na přátele, se kterými to zvládnete jednoznačně s menším stresem a určitě se vám i vnitřně víc uleví.
Jiří HRDOUŠEK, /RC Jindřichův Hradec/, D6650, USA
Rugby, rodeo a dlouhý víkend ve Viktorii
A ještě jedna důležitá věc: okolí chaty bylo úplně skvělé na pozorování ptáků. Jen z...
