Byla jsem unavená stereotypním životem a toužila po dobrodružství. Chtěla jsem si rozšířit obzory, poznat nové lidi, jídla i celé kultury, užívat si života, učit se novým věcem a objevovat. Proto jsem se přihlásila do výměnného programu Rotary Youth Exchange se zájmem studovat rok v zahraničí.
Moje rozhodnutí spoustu lidí zaskočilo. Každý reagoval jinak, od většiny lidí v mém okolí jsem slýchávala uklidňující slůvka, jak moc mi to přejí i jak všechno určitě zvládnu. Od některých jsem se však dozvěděla, že jsem příliš mladá, že je to špatné rozhodnutí a naznačovali, že bych se nad tím měla ještě zamyslet. Upřímně? Ta druhá skupina mi byla úplně jedno, už jsem se rozhodla.
Úspěšně jsem prošla přes výběrová řízení, vyřídila věci, které bylo potřeba, vybrala si zemi, zúčastnila se všech meetingů (všechny do jednoho byly úžasné!) a blížila se do cílové rovinky.
Loučení bylo těžké. Provázelo mě téměř celý měsíc, který mému výměnnému roku předcházel, i když závěr bolel ze všeho nejvíce. Kamarádi mi dávali sbohem, přáli hodně štěstí a ujišťovali mě, že mi budou často volat nebo psát, některým ukápla i slzička. Babička mi na rozloučenou zpívala písničku, dostala jsem andělíčka, aby na mě dával pozor, neobešlo se to bez slz. Bráška mě objímal a šeptal, že mu budu chybět. Tatínek hodně mluvil, dával mi instrukce, jak všechno zvládnout a celou noc mé cesty byl vzhůru, aby věděl, jak všechno zvládám. A moje maminka, ta mě objímala, hladila a u toho plakala a plakala a plakala. V očích se jí zračila bezmezná láska. Byl to ten nejplačtivější měsíc mého života.
Na cestu jsem připravena – Rotary sako a pas
Poslední objetí
Dostala jsem dort a balónky!
A tak se to nakonec stalo, ani nevím jak. Prostě jsem se objevila na letišti s velkým kufrech, utřela jsem si slzy, posbírala poslední kousky odvahy a vydala se vstříc svému velkému mexickému dobrodružství.
Letěla jsem celkem třikrát a v konečném důsledku cestovala více než dvacet čtyři hodin. Z Ostravy jsme vyjížděli o půlnoci, abychom byli včas ve Vídni, odkud jsem v brzkých hodinách odletěla směr Londýn. Pokračovala jsem do Dallasu a nakonec v deset večer přistála v Monterrey. Dostalo se mi překrásného přivítání! Však se na to sami podívejte!
Nakonec nás čekala dvouhodinová cesta do Monclovy, města, ve kterém strávím nadcházející rok.
Tak takhle má výměna začala a já jsem opravdu zvědavá, jak bude pokračovat! Už teď jsem si ale jistá, že to bude jízda, tak nezapomeň sledovat můj Instagram a blog, ať ti nic neunikne!
Další články od Kateřiny
