Přírodní skvost
Od Brazílie jsem měl určitá očekávání, ale to, co mi ukázala, je nepopsatelné. Dnes si říkám, že tam snad mají úplně všechno. Nádhernou přírodu téměř nedotčenou člověkem, vodopády ukryté jen třicet kilometrů od města, o kterých téměř nikdo neví, nebo Pantanal – oblast, která půl roku připomíná africkou savanu a druhou polovinu roku je zcela zaplavená vodou. Tehdy se všude jezdí na lodích a okolí doslova ožívá krokodýly a dalšími divokými zvířaty.
Hluboká Amazonie
Nezapomenutelný zážitek jsem zažil i v Amazonii. Když jsme pluli po jednom z odlehlých ramen řeky Amazonky, zeptal jsem se průvodce, co jsou to za keře, které kolem nás neustále míjíme. Jen se usmál a odpověděl: „Kamaráde, to nejsou keře. To jsou sedm metrů vysoké stromy.“
Stejně kouzelné byly i chvíle, kdy jsme vstávali ve tři hodiny ráno. Únava byla během okamžiku zapomenuta, když se nad námi rozprostřela obloha plná tisíců hvězd. Zároveň mi ale běhal mráz po zádech ve chvíli, kdy jsem asi třicet metrů od sebe slyšel charakteristické syčivé vydechování anakond na břehu řeky.
První den ve škole
Silný zážitek pro mě byl i první den ve škole. Hostitelská maminka mě přivedla ke škole a předala mě paní, která neuměla anglicky. Ta mě dovedla až ke třídě. Čekal jsem, že otevře dveře a představí mě spolužákům, ale jen mi gestem naznačila, ať vejdu dovnitř.
Najednou jsem stál před třídou plnou čtyřiceti neznámých spolužáků. Učitelka se mě zeptala, kdo jsem, tak jsem se představil a vysvětlil, že jsem výměnný student. Potom na mě začala mluvit portugalsky, ale nerozuměl jsem ani slovo. V tu chvíli se z poslední lavice ozval můj budoucí kamarád Klein: „Pojď za námi!“ Mávl na mě, přisunul ke své lavici další židli a právě tehdy začalo naše přátelství.
Tomáš Stryk /RC Prostějov/, D4670 Brazílie
Amazonie: nejlepší konec mého exchange
Po roce plném zážitků jsme se na poslední Rotary konferenci sešli všichni pohromadě. Někteří pak...
