Když jsem byla na Rotary snídani, potkala jsem tam pána, který každoročně bere výměnné studenty na vodní lyže. Jak bych mohla odmítnout? Vždyť mě znáte.
Vydali jsme se na smrt. Ale já si dala dobrou snídani se Sally, proto jsem to možná taky přežila. Nutno dodat, že pánovi je přes 70 roků. Nasadila jsem si lyže a moje cesta započala. Vodní lyže jsem si užívala do doby než mi Bill řekl, ať zkusím jet jen na jedné noze. To teprve byla sranda. Zvládla jsem to, ale jen na chvíli a nemohu to považovat za úspěch.
Na výlet s námi jel i Alex z Ukrajiny, co přijel taky do Colorada na výměnu. Pro Alexe to byla první zkušenost s lyžemi. Nikdy nestál ani na normálních lyžích a troufl si na vodní. Šlo mu to úžasně a nepřestával to zkoušet. Pak ale byla řada na Billovi. Byli jsme si vědomi toho, že Bill jezdil závodně na vodních lyžích a byl velice úspěsný, ale to, co přišlo, jsme nečekali. Namazal si nás na chleba. Bill si totiž jen tak pro radost projel 5 slalomů a mohli jsme jít domů.
Vodní lyže byly super, ale v autě jsem stihla usnout asi 10 x.
Další články od Elišky