Ty tady nebudeš na můj maturák?!…aneb rok v Americe

Balení

Původní plán byl letět jen s plavkami do Brazílie, ale to se trochu zvrtlo a letím s lyžemi, hůlkami a kompletní výbavou na sjezdové lyžování. Možná vás to už napadlo, a pokud ano, získáváte zlatého bludišťáka, protože si opravdu beru nadměrné zavazadlo, kvůli lyžím. To není, ale vše, jelikož v teplákové soupravě lyžovat nemohu. Oblečení na lyže si musím nechat poslat balíkem. Paráda viďte?:)

Moc se mi líbí ta představa, že na letišti v Denveru pojedu s vozíkem a na něm budu mít své velké zavazadlo, příruční kufr a nadměrné zavazadlo, ve kterém budou 2 páry lyží a hůlek. Každopádně trička mám 3, ale zato 10 párů bot. Ptáte se proč? No ono, když se dostanete na výměnný pobyt do hor, tak to si pak zabalíte i lezečky. Nevím, co mě čeká.

Úspěšně jsem se smířila s tím, že budu potřebovat hodně sportovního oblečení, ale pořád si jaksi nedokáži uvědomit, že ty oblíbené rifle se mi do kufru, ale opravdu nevejdou! A ještě, že máme ty maminky, protože bych jinak zapomněla na léky!

Věřím v to, že pokud se má maličkost dostane se všemi zavazadly do Colorada, bude to zázrak! A věta, že je jedno jestli někam jedeš na týden nebo na měsíc, prostě máš pořád stejně oblečení, je LEŽ! O výměnném pobytu se to rozhodně říci nedá, protože to velké zavazadlo co mám, je větší než já.

Ale teď vážně. Představa, že si zalyžuji v tak krásném prostředí, je nádherná! Na tuto část výměny se opravdu těším.

Let do Colorada

Kdo by mohl tušit, že na cestě do Colorada potkám v Praze výměnnou studentku, která čirou náhodou letí navštívit stejnou zemi. Bylo velmi příjemné vědět, že cestu neabsolvuji sama. Je sice pravda, že místa jsme vedle sebe neměly, ale minimálně jsme mohly přestupovat na letištích spolu.

Poslední let, který byl z Denveru do Eagel, jsem absolvovala sama. Musím dodat, že Denver má OPRAVDU velké letiště. Nejen, že tam jezdí metro abyste se mohli dostat na jiný terminál, ale když už tam jste, tak si ještě musíte dojít na svůj gate. Jelikož jich tam mají 100, tak si cestu velice užijete. To není, ale vše. Já jsem si totiž vezla i lyže a zde jsem si měla vyzvednou zavazadla, jít na začátek a znovu je odbavit a teprve potom jsem mohla hledat odkud letím. Nevím jak, ale lyže i kufr mám. A jestli se ptáte, jak jsem to unesla? Tak vám mohu říct, že i s tím vozíkem se mi to táhlo velice špatně. Zlatý přestup v Zurrichu.

Přivítání s novou rodinou

Na začátek bych chtěla říct, že moje rodina je moc milá a i lidé z Rotary jsou velice ochotní. Jakmile jsem přijela, všichni mě krásně přivítali. Dokonce na můj přílet přišli 2 výměnné studentky z Colorada, které byly minulý rok v zahraničí. Rodinka mě odvezla domů a cestu zvolili tak, aby mi ukázali trochu město. Musím dodat, že škola je větší než náměstí v Trutnově, kde bydlím.

Přijeli jsme domů a ukázali mi pokoj, kuchyň, obývák atd. Nikdy nezapomenu, jak jsem stála v pokoji a host mamča mi řekla: „Tyto dveře na terasu musíš opravdu zavírat, jelikož tady jsou medvědi a umí si otevřít dveře.“ Co!? To mě tady sežere medvěd? Zatím se tak nestalo, ale čekám, kdy to přijde.

Druhý den jsme jeli s mamčou na nákup, protože můj kufr obsahoval pouze bundy, boty, ale žádné ponožky, mikiny nebo trička. Hotovo! Mám ponožky, ale teď se trochu bojím říct, že vlastně mám velice málo spodního prádla, když jsme na nákupu byly včera. No nevadí, to je problém mého budoucího já.

Jinak moje rodinka jí velice zdravě. Dělali jsme si salát a všechnu zeleninu jsme si nakrájeli a přidali domácí dresing. Jediné co, tak mají rádi velice pálivé jídlo. Nyní se odhodlávám jim říct, že bych chtěla o něco méně chilli papričky.

Zatím se mějte, a držte mi palce ať mě nesežere medvěd.

Přečtěte si více na Eliščině blogu