Maďarsko 2017

Po loňském neúspěchu s letním kempem (místo 14 dnů v Litvě jsem ležela 3 týdny s příušnicemi) se mi letos podařilo jet na maďarský tábor “Sport and Fun”. Deset dnů plných sportu, dobrodružství, nových přátel a i trochu té turistiky pro nás připravil Rotary Club Göd. První den jsem přijela autobusem do Budapešti, kde na mě už čekal jeden z organizátorů. Ještě s několika dalšími účastníky tábora nás odvezl do 30 km vzdáleného města Göd, kde jsme se se všemi setkali na zahradě jednoho z rotariánů (shodou okolností to byla má hostitelská rodina). Hned jsme se začali seznamovat s novými kamarády z celého světa: z Turecka, Belgie, Nizozemska, Finska, Ruska, Španělska, Estonska, Litvy, Itálie, Portugalska, Francie a samozřejmě i z Maďarska.

Po první noci, kterou jsem strávila ve své hostitelské rodině, jsme se s ostatními potkali na určeném místě a všichni vyrazili na kolech do Vacova, města, ve kterém jsme navštívili zdejší katedrálu. K obědu plno z nás poprvé ochutnalo langoš a odpoledne jsme se po horkém dni na kolech schladili v bazénu. Večer jsme hráli fotbal, volejbal a spoustu dalších her v kempu, kde jsme také přespávali.

Další den jsme vyrazili pěšky k trajektu, který nás přes Dunaj dopravil do Visegrádu a my jsme vyšplhali kopcem k visegrádskému hradu, který jsme si prohlédli a odpoledne jsme se vyřádili na bobové dráze. Ve Visegrádu se v době naší návštěvy konaly středověké slavnosti, proto jsme odpoledne viděli zajímavou tematickou show. Třetí den jsme navštívili krásnou ostřihomskou baziliku a když jsme konečně vystoupali po všech schodech, kterých bylo vážně dost, spatřili jsme krásný výhled z její kopule.

Viděli jsme i Slovensko, se kterým tam tvoří hranici Dunaj. Po obědě jsme šli na lezeckou stěnu, takže jsme si mohli vyzkoušet, jak vysoko se vyšplháme a potom jsme už šli pádlovat. Ze začátku šlo všechno hladce. Nasedli jsme po čtyřech do kánoí, užívali si nádherné okolí a vůbec jsem se nebála, dokud se ale naše loď nepřevrátila. Ano, cvakli jsme se na Dunaji. Díky dobré organizaci dospělých se naštěstí nikomu nic nestalo a mohli jsme v pořádku pokračovat.

Další den dopoledne jsme opět nasedli na lodě a tentokrát opatrněji vyrazili. Doplavili jsme se až do Szentendre, kde už na nás čekala naše kola a my se na nich vydali do nedalekého skanzenu. Po konci prohlídky jsme opět nasedli na kola a šlapali jsme zpátky do Gödu. Nebylo to daleko, ale cesta byla náročnější, protože jsme byli unavení z pádlování a celého dne na sluníčku. V cíli už na nás čekaly hostitelské rodiny, u kterých jsme spali další tři noci.

Pátý den ráno jsme jeli vlakem do Budapešti, kde jsme navštívili jejich nádherný parlament, baziliku, plavili se přes řeku a došli k Matyášovu chrámu. Odpoledne jsme dorazili ke slavným termálním lázním Széchenyi. Řekli nám, že tam budeme něco přes dvě hodiny, což nám ze začátku přišlo moc dlouhé, ale bylo tam takové množství teplých i studených bazénů a saun, že jsme ztratili pojem o čase a ke konci jsme museli pospíchat, abychom byli včas venku.

Šestý den jsme jeli do lanového centra. Instruktoři nám poradili, abychom začali na jednodušších trasách a postupně šli na ty obtížnější. Ještě s několika kamarády jsme se rozhodli, že překonáme tu nejsložitější. Mysleli jsme, že to nebude tak těžké a za půl hodiny to budeme mít za sebou. Omyl. Po hodině jsme ze stromů závistivě koukali dolů na ostatní, kteří už jedli své pizzy. Po dalších asi 20 minutách jsme se k nim mohli zaslouženě připojit. Nebylo to jednoduché, ale jsem ráda, že jsem se překonala a zvládla to. Když jsme se dosyta najedli, dovezli nás k jeskyním.

Už jsem předtím v několika jeskyních byla, takže jsem nebyla nijak zvlášť překvapená, ale to, co následovalo, mě doslova vyvedlo z míry. Když nás začali soukat do velkých pytlovitých overalů a helem s čelovkami, nenapadlo mě, že tuto výbavu opravdu budeme potřebovat. Asi hodinu jsme prolézali tak úzkými prostory, že jsem občas nemohla uvěřit, že se mi do toho prostoru vejde hlava, natož abych tam celá prolezla. Bylo to dobrodružství a zase jsem vyzkoušela něco nového.

Sedmý den jsme prošli zbytek Budapešti a odpoledne jsme měli čas na nějaké nákupy a individuální prohlídku města. Až do konce kempu jsme se ubytovali v hotelu v Gödu. Další den pro nás venku připravili laser games. Rozdělili jsme se na 2 týmy a stříleli do vest našich protivníků zbraněmi s laserovým paprskem. Obědvali jsme u jednoho z rotariánů a potom hráli různé míčové hry na zahradě. Odpoledne jsme jeli do farmy, kde bylo spoustu různých lesních zvířat.

Devátý den jsme naposledy jeli do Budapešti. Večer jsme se už přichystali na rozlučkovou party, která začala rautem a následovalo karaoke, kde jsme si zazpívali a zatančili. Dostali jsme od organizátorů na památku praporek Rotary Clubu Göd a zrekapitulovali jsme celý kemp a promítli si nějaké fotky. Poslední den nastala nejhorší část kempu. Za těch deset dnů jsem poznala skvělé kamarády, se kterými jsme toho hodně zažili a já jsem se s nimi teď měla rozloučit. Jen doufám, že se budeme dále navštěvovat.

Byl to vážně úžasný kemp, který určitě musím všem doporučit!

Klára Halašková, vyslaná Rotary klubem Praha Staré Město