Mé první tři měsíce v Brazílii

Příjezd 
29. července v šest hodin večer jsem stála na pražském letišti. Po přečtení tabule s odlety jsem zjistila, že moje letadlo má hodinu a půl zpoždění. To nebyla na začátek dobrá zpráva, protože na můj přestup v Lisabonu jsem měla přesně hodinu a půl. Bylo mi řečeno, že letadlo na mě nepočká, takže jsem jen mohla doufat, že i můj let z Lisabonu bude mít zpoždění. A hádejte co…asi se nade mnou někdo slitoval a já jsem v Lisabonu v pořádku přestoupila na svůj let do Ria. Cesta proběhla v pořádku, ale bohužel jsem nemohla za žádnou cenu najít pohodlnou polohu na spaní. Ale pořád lepší nespat v letadle než spát sama v hotelu v Lisabonu, že? 
V Riu jsem přistála v sedm hodin ráno. Teď už se snad nic nepokazí. Špatná úvaha. Ještě jsem neměla kufry a můžu vám s jistotou říct, že jsem je neměla ani po tom, co jsem na ně skoro tři čtvrtě hodiny čekala. No nevadí, zvládnu to i bez kufrů. 
Po neúspěchu s vyzvednutím kufrů jsem se šla přivítat s mojí host rodinou. Čekala na mě moje host ségra (která později odjela na výměnný pobyt do Česka), její sestřenice a moje host mamka. 
Když už jsme byli v Riu, stavili jsme se podívat na známé schody a poté už jsme vyrazili na čtyřhodinovou cestu do Campos dos Goytacazes, města, které se na rok stane mým domovem. 

První výlet a první pláž.
São João Da Barra. Malé městečko asi dvacet minut jízdy autem od Campos dos Goytacazes. Tam jsme se vypravili na první výlet s mojí host rodinou. Dali jsme si oběd v restauraci s výhledem na moře. Ochutnala jsem i nějaké brazilské speciality. 
Na cestě zpátky jsme se ještě stavili v dalším městečku. Šli jsme se podívat na pláž Grussai a já jsem měla šanci vidět krásný západ slunce se cválajícími koňmi. 

 Brazilská škola CENSA. Do školy jsem začala chodit sedmého srpna, což byl čtvrtek. Předtím tady měli totiž zimní prázdniny 😉 a asi skoro každý se řídil pravidlem: proč si zkracovat prázdniny, když můžu přijít do školy až v pondělí. Takže první školní den bylo v mé třídě asi deset lidí ze čtyřiceti. Opravdu mi to ani nevadilo, protože jsem se mohla aspoň v klidu rozkoukat, než bude škola plná lidí — a když říkám plná, tak věřte, že plná. Do mé školy totiž chodí asi 4000 studentů. 
Do školy chodím od sedmi do jedné, protože některé třídy základní školy mají vyučování odpoledne. Předměty mám úplně stejné jako na gymnáziu v Česku. Jediný rozdíl je, že tady mají navíc hodinu náboženství, protože CENSA je křesťanská škola. Samozřejmě tady mají místo češtiny portugalštinu a například hodiny angličtiny mají jen jednou týdně. Také se neučí žádný další jazyk. 

 Mazzarello Games 
Jsou to sportovní hry, které se každoročně pořádají a na které se sjíždějí studenti ze skoro celé Brazílie. Tento rok jsem měla štěstí, že se pořádaly na naší škole. Večer před samotnými utkáními bylo velké zahájení. Součástí byl zpěv, akrobacie, tanec a také nastoupení všech škol, které se her zúčastnily. Dokonce se i zapaloval olympijský oheň a hrála se brazilská hymna. Jednotlivé zápasy se konaly v pátek, v sobotu a v neděli. Hrála se házená, futsal, basketbal a volejbal. Největší událostí byl samozřejmě futsal. Jsme v Brazílii, takže se není čemu divit. Naše škola dokonce vyhrála a to jste měli slyšet ten řev.

Rio de Janeiro 
Do Ria jsem se zatím podívala dvakrát (když teda nepočítám můj přílet). Poprvé jsem tam byla s mojí druhou host rodinou. Vezli jsme tam kamarádku mé host ségry. Byli jsme tam jen na jeden den, ale i tak jsme se stihli jít podívat na sochu Ježíše. Byl to nádherný zážitek a musím říct, že ty výhledy byly možná ještě lepší než samotná socha. Jak už to u turistických míst chodí, bylo to tam hlava na hlavě, ale zároveň bylo zábavné pozorovat všechny ty lidi vymýšlející nové pózy a snažící se zachytit co nejlepší okamžik.Před odjezdem jsme se ještě šli projít po pláži Copacabana a já jsem poprvé v životě ochutnala kokosovou vodu a açaí. Když jsem se tam vydala podruhé, už to bylo s mojí současnou host rodinou. Nastal totiž čas odletu mé host ségry na její výměnný pobyt. Do Ria jsme přijeli dva dny předem, abychom toho stihli více navštívit. První den jsme vyjeli lanovkou na známou horu Pão de Açúcar, kde byly nádherné výhledy na skoro celé Rio. Taky jsme mohli vidět přístav de Copacabana. Při čekání na lanovku jsme viděli roztomilé opičky. Po tom náročném výšlapu jsme se stavili ve známé restauraci jménem Garota de Urca, před kterou jsme čekali asi dvě hodiny. Druhý den jsme se šli projít na praia de Ipanema a také na praia de Copacabana, na které jsem se dokonce i vykoupala, i když bylo asi jen dvacet stupňů. 

 Ilha Grange 
Je větší ostrov nedaleko od Ria de Janeira. Vycestovala jsem tam s mojí host rodinou. Na ostrov jsme jeli lodí a cesta nám trvala asi dvě hodiny. Voda u ostrova byla nádherně azurová. Jeden den jsme si dokonce zaplatili výlet lodí na jednu z nejhezčích pláží, co jsem kdy viděla. Byla i možnost si zašnorchlovat, čehož jsem samozřejmě využila, a viděla jsem nádhernou želvu a spoustu rybiček. Další dva dny jsme poté strávili jen u pláže blízko našeho hotelu. 

 Rotary 
Už jsem měla možnost se zúčastnit dvou dobrovolnických akcí od Rotary. V sobotu 4. října jsme se společně s ostatními členy Rotary vydali do domova důchodců. Připravili jsme pro ně jídlo a pití. Kdo chtěl, si mohl zahrát hry nebo jsme taky lakovali nehty. Nesměla chybět ani hudba, takže se zpívalo a hrálo na kytaru. Celé jsem si to moc užila a vidět ty šťastné výrazy ve tvářích nikdy neomrzí. Dokonce mi byla složena básnička. Další akci jsme měli v sobotu 18. října. Vzali jsme děti z jedné části města a zamluvili jsme jim okružní jízdu speciálním autobusem. V zadní části byla totiž udělaná plošina, na kterou jste si mohli během jízdy stoupnout a kochat se okolím. Hrála nám k tomu i hudba. Po skončení jízdy jsme dětem rozdali hot dogy a také malé dárečky. Všechny mé zážitky se samozřejmě do jednoho článku nevejdou a už jsem toho tady za ty tři měsíce zažila spoustu. Doufám, že vás čtení některých z nich aspoň trochu bavilo.

Lucie MORÁVKOVÁ, /RC Hradec Králové/ – D4751, Brazílie