Nejlepší dva týdny v Brazílii

Už jsem se konečně dočkala. Výlet, na který čekám poslední tři měsíce, je tady a já začínám balit. Jsem trochu nervózní, ale zároveň se moc těším. Čekají mě dva týdny na severu Brazílie s dalšími padesáti lidmi, které jsem v životě neviděla. První let z Porto Alegre byl v pohodě, akorát jsme měli 30 minut zpoždění a já měla na přestup jen hodinu, ale naštěstí byl gate hned vedle. Z hlavního města Brasília do Fortalezy to uteklo a já už čekám na letišti na ostatní výměnné studenty. Zjistila jsem, že se mnou bude na výletě dalších 10 studentů z mého distriktu, se kterými se znám. Seznámila jsem se i s ostatními studenty a všichni jsme sedli do autobusu na pěti hodinovou jízdu směr Jericoacoara.

První tři noci jsem byla na pokoji s Francouzskou a Mexičankou, ale měli jsme velmi nabitý program, takže na pokoji jsme v podstatě jen spali. Během těch tří dnů jsme vyzkoušeli jógu, capoeiru (bojový tanec), výlet v písečných dunách, koupání v laguně a samozřejmě koupání v oceánu. Po třech dnech nás čekala zase pěti hodinová cesta autobusem zpátky do Fortalezy. Ve Fortaléze jsem byla na pokoji s Italkou Margheritou, se kterou jsem se díky výletu sblížila a staly se z nás dobré kamarádky. Čekala nás další projížďka, ale ještě ve větších písečných dunách, při které jsme zmokli a zbytek dne strávili na pláži v Cumbuco. Další den jsme si mohli vybrat mezi pláží anebo aquaparkem. Já si vybrala pláž a s ostatními jsme si užívali ve velkých vlnách. Večer jsme šli do města a já poprvé ochutnala bem puro açaí anem velmi čisté a čerstvé açaí bez cukru.

Další den nás čekala asi osmi hodinová cesta autobusem do vesnice Pipa a cestou jsme se ještě stavili ve městě Natal pro suvenýry a na večeři. Další tři noci jsme trávili v hotelu s velkým bazénem a s krásnými plážemi okolo, a asi právě tady se nacházela moje nejoblíbenější pláž, a to Praia do Amor aneb pláž lásky. Navštívili jsme ještě další dvě nádherné pláže, prošli si vesničku, a hlavně měli dobrovolnou hodinu surfování. To je asi zážitek, na který do konce života nezapomenu. Moc jsem si to užila a už hledám místa v Evropě, kam si pojedu zase surfovat a pořádně se to naučit. Tím náš pobyt v Pipě končil a nás čekal další přejezd. Čekala nás jen šestihodinová cesta do Recife a hned další den jsme jeli do vesnice Porto de Galinhas. Tam bylo 32 stupňů ve stínu a vítr se ani nepohnul, ale oceán byl krásně čirý, příjemný a tahle vesnička se stala také mojí oblíbenou a jednou bych se tam chtěla vrátit. Další den nás čekala prohlídka města Recife a odpoledne jsme strávili v obchodním centru a sháněli kostým na večerní karneval. Asi dvě hodiny jsme dělali make-up, vlasy a kostým jako takový a vyrazili na večeři. Poté nás čekal karnevalový průvod, takže spoustu hudby a tance.

Řekla bych, že to byl můj nejoblíbenější večer z celého výletu. A teď nás čeká nejdelší a pro mě poslední přejezd do města Salvador. Přejezd měl 13 hodin, ale v autobuse vládla dobrá nálada, takže to docela rychle uteklo. Další den nás čekal Projeto Tamar. Jde o projekt, který se zabývá záchranou mořského světa a viděli jsme žraloky, želvy a rejnoky. Odpoledne nás čekala část Bonfim, kde jsme se zastavili u kostela, kde si můžete přát přání, a pokračovali jsme do části Bahia, která je proslulá písní od Michaela Jacksona “They Don’t Care About Us.” Večer nás čekala brazilská show, při které jsme viděli sambu, africký tanec bohů a capoeiru. Show jsem si moc užila. Další den už byl můj poslední a celý jsme ho strávili na lodi. Viděli jsme další pláže a koupali jsme se. Večer jsme měli večeři v obchodním centru a já a Margherita jsme se loučily s výletem, protože jsme měly jen první polovinu, ale skupina se během dalších dvou týdnů podívá až do Ria de Janeira. Obě jsme to obrečely a ráno nás čekal let zpátky domů na jih Brazílie.

Daniela Marková, RC Hradec Králové → Brazílie 4670, Outbound 2024-25