Když se jako výměnní studenti ocitneme v host rodině, staneme se tak na určitou dobu její nedílnou součástí. Prožíváme s nimi vše dobré i zlé, trávíme společně čas a jezdíme na výlety… V mém případě se dokonce podílíme i na pořizování dalšího člena do rodiny.
Na všechno řekni ano
Jednoho pátečního večera se mě a mojí host sestry host máma zeptala, jestli bychom chtěly s ní a její kamarádkou jet v sobotu ráno na menší výlet do vedlejšího státu. Daná kamarádka si prý chce nechat udělat další tetování a má vyhlédnuté velmi dobré studio jen pár hodin od našeho města. Protože se držím základního pravidla výměnných studentů – na všechno řekni ano – nápad jsem nadšeně odsouhlasila, stejně tak i moje host sestra, které se nechtělo trávit sobotu doma. Kdo ví, třeba se cestou stavíme i někde jinde, možná na malé nákupy nebo na dobré jídlo.
Sobotní ráno jsme si přivstali, protože před námi byly tři hodiny v autě. Vyzvedli jsme máminu kamarádku, co si chtěla dělat tetování, a vyrazili. První část cesty jsme já i moje host setra prospaly a tu druhou jsme si všichni povídali, a tak tři hodiny uplynuly opravdu rychle. Dostali jsme se do malé vesničky a mámina navigace hlásila téměř konec cesty. Celé se mi to začalo zdát trochu podezřelé. Vyhlášené tetovací studio v takovém „vidlákově“, kde jsme se nacházeli, se nezdálo moc pravděpodobné. Zajeli jsme do malé ulice obklopené rodinnými domky a já si to celé vysvětlila tím, že si zde někdo udělal dobré jméno s domácím studiem. Před jedním z domků jsme zastavili a host máma řekla, že se první půjde podívat dovnitř, aby se ujistila, že je to ono. My jsme čekali v autě.
Po asi deseti minutách vyšla máma ze dveří, velká taška v jedné ruce, druhá držící malé zlaté klubíčko. Já i moje host sestra jsme hned věděly, co se děje. Pořídili jsme si štěňátko! Abych to ujasnila, od doby, co jsem se k nové host rodině přestěhovala jsme s host mámou žertovaly o tom, že si pořídíme dalšího pejska. Rodina už jednoho měla, ale host máma chtěla dalšího. Táta tomu moc nakloněný nebyl, a tak jsme si ohledně toho z něj občas dělaly srandu. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že host máma si jedno štěně opravdu vyhlídla a že celý „výlet za novým tetováním“ byla jenom záminka pro velké překvapení. A že překvapení to opravdu bylo, a pro mě úplně úžasné.
Výměna přináší nečekané věci
Už od mala bylo jedním z mých velkých snů mít doma pejska, ale bydlíme v bytě, a tak to rodiče nikdy nedovolili. A teď na výměně se mi to konečně splnilo. Myslím, že to je na výměně to krásné. Přináší nečekané věci, chvíle i lidi (a občas i domácí mazlíčky), které byste nikdy nečekali, ale které udělají výměnu tolik speciální a nezapomenutelnou. Ukázalo se, že mámina kamarádka v tom byla zapojená také, a že nové tetování si sice nechat udělat chce, ale jiný den. Cesta domů byla veselá. Střídali jsme si štěňátko na klíně, vymýšleli různá jména a občas zastavili na malou procházku.
Dnes tedy máme doma štěňátko. Pomáhám se o ni starat úplně každý den, chodím s ní na procházky, hraji si s ní, dávám jí jídlo… A i když už trošku vyrostla, ještě stále doma musíme občas vytírat loužičky a sbírat hromádky. Vychází úžasně úplně s každým, včetně pejska, kterého host rodina už měla a také s mojí 1,5 let starou host sestřičkou, a já si nedokážu představit, že tohle malé klubíčko radosti, stejně tak jako moji host rodinu a všechny kamarády tady v USA, budu muset už jen za pár měsíců opustit.
Šestnáctý týden se želvami (delfínky)
Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu...
