Patnáctý týden už zase na Tour

Ve středu jsme měli milý probuzení v Rotary, protože prezentaci měla Waki a musím říct, že se zlepšuje a to dost. Po ofiku meetingu jsem vyzpovídala Steva ohledně prázdnin, abych tak nějak věděla a už si rovnou udělala takový předběžný plán a musím říct, ať mám nějakou tu práci, protože s tím, co mám naplánovanýho boj nevyhraju, pokud buud mít takovýhle peníze. A jen chci podotknout, že to rano jsem léčila bolavý krk ledovým chai latté. Ve škole jsem si 3/5 hodin odseděla v knihovně/studovně (díky tomu, že jsem droppnula Hospitality) a po tom mě Marina vzala na Lookout, abych se podívala na Jacaranda-y, který teď kvetou a je to moc hezkej pohled. Večer jsem zapnula mozeček a ještě domýšlela, co bych si mohla dát do mé Wish list 2024 prezentace.

Čtvrtek bych normálně eliminovala z povrchu zemskýho. Aspoň tu první půlku. Prosím pěkně, krásných 38°. Já v tý škole umírala a to s dalšíma X lidma. Plus ještě bylo dusno, takže já přišla domů a hodinu jsem ležela na posteli a ze zadu na mě foukal větrák. Bohužel jsem se musela jít připravit, páč jsme jely, já, Marina a Waki,do Gunnedah-y, kde jsme měly prezentace v Rotary klubu Gunnedah West. Bože můj, jestli mě někdy podvede můj klub First light, tak půjdu do tohohle. Ti lidi byli tak milí, zajímali se o vás, chtěli si s vámi povídat. Na tom, že jsem neměla žádný představy, mě dost dobře tenhle klub překvapil. Jediná špatná věc na tom byla taková, že Gunnedah je hodinu a čtvrt od Tamworthu a když já se rozpovídám, tak to není dobrý kombo. Já jsem introvert na venek, ale jakmile se cítím někde bezpečně a dobře, tak je že mě největší extrovert v místnosti. To se stalo právě tady a tím pádem jsem odjížděli z Gunnedah-y až před devátou (ostatní taky žvanili, já jen šla s davem.😂). Než jsem se dostala domů, umyla se a udělala skin care, bylo okolo jedenáctý no a máti mi napsala, tak jsem byla jakože: nechceš zavolat na 15minutek? Tak prosím pěkně, ten náš rychlý hovor trval asi zas 3/4 hodiny a já šla spát v jednu ráno💅🏼 A co jsem odložila už asi po třetí? Balení na víkend.✨

Páteční ráno vypadalo, jak kdybych šla spát v jednu ráno. (I said what I said) Každopádně, poslední můj čajík do školy, kde už jsem tak neumírala, protože bylo přece jenom 34°🤣 a taky mi bylo líp, takže prášky a krémík na průdušky pomohly. Po škole jsme vzaly Malinu s náma, jely jsme nakoupit a potom domů, kde jsem si dali chvíli voraz, večeři a potom jsme vyrazili do města, do Pubu, jde mělo Rotary zase další ruffle. Já bych nejradši udělala ten happy dance, jak jsem tam vešla, protože tam byli Steve a Ruth, tak jsem hned zabrala místo u nich, dala klid Jordymu& Marině a šla otravovat je😁 Za tu dobu, co jsem si s nima povídala jsem zjistila, že je tolik dalších filmů, která jsem neviděla, protože to byla debata mezi Jordanem&Stevem, já jen seděla uprostřed a hlava mi lítala jak tenisovém míček. A potom se stalo úplně něco nečekanýho. Já jsem dobrovolně šla na fotbalovej zápas 😂 Matheus hrál v Tamworthu, tak jsem ho šli podpořit a taky mu ještě asi po třetí popřát k narozeninám, který ten den měl. Musím říct, že to nebylo špatný a Malina si tam dělala srandu, že bude football mum. Mě to úplně nepřesvědčilo, takže se pořád držím maminy hokejové (normální fotbal a normální lední hokej). Když jsme se vrátili domů, plán byl jasný – zabalit a taky dlouháá sprcha. Povedlo se to, jak jsem si přála a v jedenáct jsme byly s Malinou v posteli a šly spát, protože nás čekalo něco neuvěřitelnýho.

V sobotu prostě budíček ve tři ráno chceš. Ale. Bylo to oprávněně, protože já potřebuju víc času před cestou než někteří jiní. Krásně mi to vyšlo a i se snídaní, takže jsme byly v půl pátý připravené na odjezd. Když jsme se dostaly s Marinou před školu, byly jsme tam první, ani učitel ještě nikde, ale tak jsme chvíli počkaly v autě a když začali chodit lidi, tak jsem se rozloučila s Marinou a vyrazily jsme k busu, kde jsme se po chvíli nalodili a trip mohl začít ✨ No musím říct, že to bylo krásných deset hodin v buse, kde jsem část prošla, připsala, prohačkovala, pročetla a projedla. Jako z Tamworthu do Hervey Bey slušný, ale čekala jsem to horší. Když jsme okolo pátý přijeli, všichni jsme si v kempu dali sprchu(předpokládám), oblíkli se a vyrazili na večeři do tamní alá restaurace. Řeknu to takhle, jídlo je jídlo a to je vše. Po cestě nazpátek jsme se zastavili ve zmrzlinárně a na pokoj jsme přišli kolem osmý a já s Molly jsme byly v devět v postelích a šly spát.😂 Ani jsem se nám nedivila, páč jsme byly úplně zničený z tý cesty, a mě ještě trochu mrzelo, že nebyl čas na to se jít podívat po okolí, ale nedá se nic dělat, to co následovalo v neděli byl lepší špek. Do Hervey Bey se můžu zase vrátit.

Brzký vstávání bylo i v neděli ráno, kdy jsme měly s Molly budíčka na šestou a to jsme si jen došly pro snídani, kterou nám Mr. Forsyth připravil, pak jsme si šly zabalit a převlíct se do plavek, abysme kdyžtak byly připravené. Krásně 7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme odtamtud letěli na Lady Elliot Island, což je první (nejjižnější) ostrov s resortem na Velkém Korálovém Útesu…. Mě pořád překvapuje, jak jsou ty letadla malá, to naše bylo pro patnácti členu skupinu a tím, že nebylo nijak velké, jsem měla možnost sedět vedle naší pilotky a neber tu příležitost že 🥹 Čtyřiceti minutový let byl úžasný, ten výhled, to moře, to jak se blížíte k tomu samotnému ostrovu, to jak vidíte letadlo s první půlkou skupiny před vámi, no prostě nepopsatelný (to slovo budu opakovat pořád a vůbec mě to netrápí). Naše přistávací dráha se skládala z uhlazené, zeschlé trávy a dělila ostrov na dvě části, doslova.