Můj výměnný rok v Chile se chýlí ke konci. Je to zvláštní pocit — mám před sebou posledních pár dnů v zemi, která mi za poslední rok přirostla k srdci. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, plné silných zážitků, nových přátelství a momentů, které si budu pamatovat navždy.
Loučení je pro mě nesmírně těžké. Celý ten poslední měsíc jsem přemýšlela, jestli chci zpátky domů, nebo jestli bych raději zůstala tady. Potkala jsem se naposledy se svými přáteli, udělali mi krásnou rozlučkovou oslavu a při každém objetí jsem cítila, jak moc mi to tady bude chybět — ta otevřenost, radost ze života, energie místních lidí, jejich vřelost a kultura, která mě naučila tolik nového.
Zároveň už se ale hrozně těším domů. Na svou rodinu, na kamarády, na české léto a na všechno, co jsem celý rok postrádala. Ale je to zvláštní návrat. Vím, že se vracím do stejného života, do těch samých kolejí… jen já už nejsem stejná.
Loučit se s něčím, co možná už nikdy neuvidím, je bolestné. A vědět, že někteří lidé zůstávají navždy jen vzpomínkou v srdci, je těžší, než jsem čekala. Ale vděčnost převažuje. Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla tenhle rok prožít právě tady, v Chile.