O prázdninách v červenci jsem se zúčastnil jezdeckého kempu v Maďarsku. Tento kemp trval dva týdny, kdy jsem první týden bydlel se svojí host rodinou ve městě Gyor. Celý druhý týden probíhal na jednom koňském ranči, kde jsme se učili jezdit na koni.

            Před začátkem kempu jsem byl hodně nervózní, protože jsem se bál, abych všem rozuměl, a také aby ostatní rozuměli mně. Nervozita mě ale opustila hned druhý den, když jsem zjistil, že všichni mluvíme anglicky na stejné úrovni, a dokážeme se domluvit. Moje host rodina mi přišla celkem milá a přátelská. Po společném seznámení mě třetí den vzal můj host bratr Gery se svojí sestrou do aquaparku. Nejlepší částí prvního týdne byla návštěva zábavního parku, kde jsme byli na horské dráze a také jsme se koupali. Zbytek týdne jsme většinou trávili doma, kromě jedné vyjížďky do města. Celkově se mi první týden zdál docela dobrý a jsme rád, že jsem poznal nové lidi. První týden se mi líbil, ale uvítal bych trochu více dalších činností. Občas jsem neměl co dělat.

            První den druhého týdne mě moje host rodina odvezla na koňský ranč. Následující dva dny jsem se seznamoval s ostatními účastníky kempu a začali jsme jezdit každé ráno na koni. Ze začátku jsme všichni jezdili jenom v kruhu a učili jsme se klusat. Když jsme se naučili klusat, tak nás pustili do větší ohrady. Velmi se mi líbilo, když jsem si mohl jezdit volně, ale mrzí mě, že jsme moc nezkoušeli sprintovat, a nebo skákat přes překážky. Ale i tak to pro mě bylo úžasný. Vždy po obědě všichni šli hrát kulečník, badminton nebo volejbal, kde jsme se všichni dobře bavili. Také při něm bylo možné pořizovat pěkné fotografie. Téměř každou noc jsme si na projektoru pouštěli karaoke a nebo se hrál kulečník ve vedlejší místnosti. Největší zážitek pro mě byl předposlední den, kdy nám postavili trať a my jsme ji museli co nejrychleji a bez chyb projet. Ten den zrovna pršelo a někteří koně byli docela neklidní. Dokonce se jich i pár splašilo a jedna kamarádka spadla z koně. Naštěstí se ale nikomu nic nestalo.

            Nejhorší mi přišel den, kdy jsme se museli všichni rozloučit. S některými jsme se den předtím sešli a povídali jsme si až do rána. Všechny mrzelo, že kemp už skončil. Na několik lidí mám kontakt a doufám, že se ještě někdy sejdeme.

 

Michal Madurkay, 15 let, Rotary klub Hradec Králové

Další články o letních táborech

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!