Šestnáctý týden se želvami (delfínky)

Krásný dobrý den, Zlatíčka. To jsem to ale krásně rozdělila, že. Poděkujte učiteli, ten to plánoval. Takže, vítejte u druhé části GBR trip. V pondělí jsem se rozhodla znovu vstát brzo(okolo půl šestý), protože nám učitel nabídl, že můžeme jít snorklovat na druhou stranu pláže, do laguny, kde ještě ráno byl příliv. Moje odpověď byla jasná hned, takže jsem se s nadšením v šest ráno položila do vody a snorklovala. Ta voda byla nízko i tak, mě by možná byla po půlku stehen, kdybych stála na jednom z korálů, tak možná po kotníky. To také znamenalo, že jsem nesměla přestat plavat, protože bych se potom pořezala o ty korály. Hned první věc, kterou jsem viděla byla velká úžasná modrá hvězdice a to byl highlight toho ranního snorklu.

Bylo taky krásný vidět miniatury ryb na normálním útesu, protože těmto mělčinám se říká Nursery a působí jako domov/útočiště pro rybičátka předtím, než vyrostou. A taky teda všude byly mořský okurky, což nebyl úplně nejhezčí pohled, ale tak co, aspoň jsou dobrý pro oceán. Po tomhle byla snídanička a pak další ponor, akorát tenhle byl nejslabší ze všech, protože foukali a proud byl silnější než předtím, takže dost lidí z toho bylo rozpačitých. Pak následoval obídek a po něm, kdo chtěl mohl jít ještě jednou snorklovat. Já jsem bez váhání šla a udělala jsem dobře.

 

Tohle snorklování jsem si užila snad nejvíc a ani nevím proč, prostě jsem to jen tak cítila. Želviček bylo víc než dost, ale pořád jsme nenatrefili na rejnoky, kteří tam měli být v hojném počtu, takže jsem se vydala trochu dál do hloubky. Ten korál, kde jsme se potápěli my, v jedný části mizel a po cca pěti metrech se zas objevil, takže jsem plavala do toho meziprostoru a necítila jsem se úplně komfortně, protože už to tam začínalo být takový tmavý a nevěděla jsem, co by se tam mohlo vyskytovat. Aspoň jedna pozitivní věc z toho ale vyšla. Takhle jsme měla možnost vidět obrovskýho želváka (byl to kluk, protože měl ocas) a bylo to takový speciální, tím, že jsem ho viděla sama 🙂 Pak jsem teda ale musela plavat zpátky, protože už se o mě báli (whoops).

 Když jsme se vrátili, tak jsme si zabalili a šli jsme si s holkama sednout do jídelny, která byla hned u pláže, takže jsem zamířila skoro hned tam. Jsem konečně měla čas jen pro sebe, takže jsem sebrala šudrýsek z pláže, lehla si na jedno z lehátek a vypla. Bylo hrozně roztomilý vidět ty želvy, jak vykukovaly z vody a potom úžasnej moment byl, když jedna želvička plavala úplně skoro u pláže 😍

A pak nadešel čas na odlet. Tentokrát jsem místo vedle pilotky přenechala Malin, která teda z toho nevypadala nějak nadšeně, ale to už mě nějak nezajímalo, páč jsem seděla v první řadě hned za ní a u okýnka. To byl jeden z mých úžasných nápadů, protože jakmile jsme vzlétli a já se podívala na ten ostrov ještě naposled, viděla jsem ve vodě delfínka skákat. Já jsem si tak přála vidět velrybu nebo delfína a oni se povedlo.

Cesta utekla jak nic a už jsme seděli v buse na cestě nazpátek. To byl taky moment, kdy jsem zjistila, že jsem si na Lady Elliot zapomněla nabíječku… Měla jsem 40% na cestu nazpátek. Naštěstí jsme jeli přes noc, takže jsem spala a když ne, tak jsem psala blogýsek, nebo si četla. Ten bus byl nějakej divnej, protože jsem si nemohla najít žádnou dobrou polohu na spaní, ale to asi nikdo.

No a náš trippík skončil v úterý v pět ráno příjezdem do Tamworthu, ke Calrossy. Až tam jsem si začala uvědomovat, co jsem zažila. A můj mobil měl 25%, takže potlesk pro mě. A taky teda musím říct, že na tom ostrově jsem měla dobrý detox, protože tam nebyl signál. A kdyby to někoho zajímalo- na samotném ostrově jsme byli pouhých 32h, ale viděli jsme toho tolik. Opravdu se musím vrátit a udělat si pořádný potápěčský kurz s bombou a jet někam ještě severněji. Na to budu šetřit až se vrátím.😭