Krásný dobrý den, Zlatíčka. Jak už z názvu můžete poznat, tento týden byl zase výjimečný. Zatím nejlepší Sydney!
Pondělí se nic moc ve škole nedělo.
V úterý jsem měla zase jednu volnou hodinu ve škole s Malin, takže jsme to zase vzaly do Humble. Doma jsem pak procvičovala moji prezentaci na Rotary. Už moji třetí (druhou) a fakt jsem si teď na tom dala záležet, jak po přípravové stránce, tak i po té estetické, ale taky aby to bylo stručný, ale výstižný.
Středa jako den D. Ta prezentace šla úplně nádherně. Já jsem nebyla nervózní, ale myslela jsem si, že předtím budou trošku nějaký “prdíky”, ale nakonec vůbec. Já jsem si tam stoupla před ten mikrofon, spustila jsem a jela jsem až do konce. Byla jsem s tím opravdu spokojená a potlesk byl taky super. Co mě překvapilo, bylo to, že nikdo za mnou nechodil po té prezentaci a že nedávali pochvalu. Vím, že to zní divně, ale po té druhé prezentaci za mnou dost lidí chodilo a říkalo, že super nebo že se mi to povedlo. A já nevím proč, ale prostě jsem si myslela, že to bude stejně. Na druhou stranu, já už jsem zase na ty lidi zvyklá a fakt jsem tam šla se sebevědomím a ostatní si mohli myslet, že už žádný slova podpory nepotřebuju.
Čtvrtek se táhnul ve škole. Večer jsem si na sebe plácla novou masku, tak uvidíme, jak bude fungovat a pak jsem šla spinkat. Teda až po Cruel Intentions, seriál z 2024, což jsem i dokoukala, protože mi zbývaly poslední tři díly. Úžasnej seriál, potřebuju další řadu.
Konečně pátek!!! I když jsem do školy nešla, vstala jsem jako bych normálně vstávala, dozabalila si věci a okolo půl devátý jsme i s Maxem vyrazili. Vyzvedli jsme si snídani v Mekáči, vyzvedli Calluma, takže jsme vzadu auta seděli já, pes a Callum. Ještě, že to bylo jen na půl hoďky, protože šest bych to nedala. Jakmile jsme dojeli do Currabubula, řekli jsme pápá Maxovi a Callumovi a vyrazili jsme na cestu. Jako není asi nic lepšího než mít celej zadek auta pro sebe. Okolo druhé hodiny odpolední jsme dojeli na místo určení číslo jedna. Místo určení číslo jedna byla česká restaurace!! V Sydney!!! On mi to Steve prozradil už o den dřív, ale i tak. To prostě vypadalo jak naše hospody. Oni tam měli český pivečko. Měli tam českou výzdobu, no úplně nádherný.
Bondi Beach!! Na místě, kde mamka strávila svých deset měsíců, jsem tam byla teď já. Bylo vtipný, že to byl přesný opak mých očekávání. Já jsem si myslela, jak daleko budem parkovat a jak budeme muset docházet. Jak tam bude hlava na hlavě. Jak ta pláž bude velká a prostorná. No… Zaparkovali jsme skoro u pláže a prošli jsme se po chodníčku do písku. Jako ta pláž byla plná lidí, ale s porovnáním s Itálií neměla lidí žádný. A ta pláž sama o sobě je taková malá a útulná a přesně vyhrazená jen pro ty Australany se surfem. Krásně nám taky svítilo sluníčko, takže hned jak jsme našli místo, jsem se svlíkla do plavek a už jsem se cachtala ve vodě. Měla jsem velký nutkání se někoho jen tak zeptat, jestli mi nepůjčí prkno, protože ty vlny by byly úžasný.
Na cestě na ubytování jsme naneštěstí píchli gumu před Harbour Bridge, takže jsme pak musely čekat na odtahovku, já s Ruth jsme jely Uberem, Steve tam počkal na týpka z té odtahovky, takže jsme si dali takový dobrodružství na konec dne.
Sobotní ráno bylo krásné. Já jsem zase byla v Sydney a život byl super. Hezky jsem se namalovala, oblíkla a s Ruth jsme šly pěšky do autoopravny, kterou jsme měly pár set metrů od ubytka. Když jsme tam přišli, tak jsme měly asi dvacet minut a dali jsme se tam do řeči s jednou slečnou, která taky čekala na trajekt a ukázalo se, že jednou taky byla výměnná studentka. Byla z Ameriky, z Bostonu a byla na výměně ve Španělsku a hrozně hezky jsem si s ní popovídala. Na její kompliment, že mám australskej akcent, nikdy nezapomenu, protože to bylo poprvý, co mi to někdo řekl a v ten moment to bylo hrozně moc hezký. Tohle povídání nás na těch dvacet minut hezky zabavilo a pak konečně trajekt!! Je to asi moje nejoblíbenější forma přepravy – jako auto super, ale trajekt ve městě je úplně něco jinýho. Trvalo nám to asi hodinu, kdy já jsem celou dobu stála, fotila, natáčela a měla jsem otevřenou pusu dokořán. Já jsem byla tak nadšená, jako v tu chvíli jsem opravdu moje emoce neovládala. A nevadilo mi to. Jeden z těch nejlepších pocitů byl, když už vidíte ty mrakodrapy a jak se k nim blížíte a teď se vám otevře pohled na to centrum jako takový a ještě taky Harbour Bridge s tou Operou😍 U Opery jsme vystupovali, protože jsem řekla, že v Sydney rozhodně zas musím vidět Operu. Bez toho by to prostě nešlo.😂
V neděli se mi nechtělo vstávat, protože to znamenalo odjezd, ale na druhou stranu se mi vstávat chtělo, protože to znamenalo, že ještě pojedeme do Blue Mountains, ve kterých jsem nebyla a tím pádem to nebylo vůbec od věci se tam podívat. Naší předposlední destinací byla Katoomba, vesnička, ve které se nachází Three Sisters (dřív Seven Sisters). Je to jedno z mnoha populárních míst v Blue Mountains, asi to nejpopulárnější, a ve zkratce se jedná o teď už jen tři skály, dříve bylo skál sedm a měly reprezentovat sestry, které někdo proměnil v kámen – něco podobného jako Svatošky u nás. Opakuji se, ale teď oprávněně, protože tenhle výhled byl taky úžasnej. Asi dvě hodiny do cesty Steve naposledy zastavil u vyhlídky na nejširší kaňon na světě – Capertee Valley, který je jen o 1 kilometr širší než Grand Canyon. Není sice až tak hluboký, ale další “nej” jsem si ze seznamu odškrtla a byl opravdu obří. Akorát viditelnost nebyla nejlepší, ale špatná taky ne.
Domů jsme všichni přijeli unavení, bez energie, navečeřeli jsme se, já jsem Stevovi a Ruth hrozně poděkovala, protože to byl nezapomenutelný víkend a pak jsem šla vybalit a zapadnout do postele, kde jsem procestovala, co se stalo.
Bylo to úžasný, nádherný, krásný, já nemám slov ani po měsíci, když tohle dopisuju. Takovýhle trip opravdu doporučuji 10/10. Elin 🙂
Další články od Ely
Třicátý druhý týden v Sydney
Konečně pátek!!! I když jsem do školy nešla, vstala jsem jako bych normálně vstávala, dozabalila...
Dvacátý devátý týden
Krásný dobrý den, Zlatíčka! Další týden, pro mě už week 3, Term 1, a tenhleten...
Dvacátý osmý týden – jako že už dospíváme
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy...
Dvacátý sedmý týden – poslední týden letních prázdnin
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky...
Dvacátý čtvrtý týden – prázdniny v Tamworthu
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Máme tu další týden a první celý týden v novém roce...
Šťastný nový rok!
Krásné dobré ráno, Zlatíčku. Máme tu 2025!!! Přeju všem štěstí, zdraví, pohodu a hodně kamarádů...
Osmnáctý týden jako ten první
Krásný dobrý den, Zlatíčka. Dnešní epizoda má název takový jaký má, protože je tu můj...
Šestnáctý týden se želvami (delfínky)
Lidi, to bylo něco neuvěřitelnýho. Ty korály, ty ryby, ta čistá voda. To jsem opravdu...
Patnáctý týden už zase na Tour
7:30 jsme vyjeli všichni na letiště a já už vás nebudu dále napínat, protože jsme...
