Když jsem se chlubila mojí nadcházející cestou do Rumunska mojí rodině a kamarádům, reakce byly různé. Většinou ale následoval pochybovačný obličej a otázka “proč zrovna Rumunsko”, nebo abych si nezapomněla hlídat věci a přibalila si vlhčené kapesníky na ruce.  Rumunsko jsem si totiž zvolila nejen kvůli nízké věkové hranici, ale i kvůli předsudkům, které tady u nás v Česku panují. Tak jsem se sama snažila přijet bez domněnek.

 Po několika vyčerpávajících hodinách jízdy jsme dorazili na letiště v Kluži, kde už mě a další dvě dívky z Finska a Belgie očekávala velice milá Rotary dáma. Při pohledu z okýnka jsme viděli stále krásnější přírodu, čím blíž jsme se blížila našemu cíli a to tábor Tasuleasa Social v samotném srdci Transylvánie. Přivítali nás mladí zdejší dobrovolníci a krásný západ slunce. 

Kemp jako takový byl velmi moderní a ekologický a vznikal hlavně díky dobrovolníkům. Dobrovolnictví byla hlavní myšlenka našeho pobytu. Většina cizinců měla s prácí zadarmo už zkušenosti, takže proběhla nejedna diskuze na toto téma, řízená i neřízená. Prostředí to bylo opravdu milé a přirozené. Teď tedy k cizincům, ostatním účastníkům z Rotary. Byly jsme parta deseti holek a dvou kluků z různých zemí například Turecko, Itálie nebo Španělsko. Za pár dnů se ze skupiny absolutně neznámých lidí, co mají společnou jen jednu věc, stala téměř rodina.  

Aktivity v rámci programu kempu

Aktivity v rámci programu kempu

Hned první den byl mezinárodní, dělali jsme projekty o svých zemích a večer je prezentovali. Navzájem jsme se dozvěděli zajímavosti o světě jiných kreativní a interaktivní cestou. Hned za kempem byl les, který místní nazvali Pedagogical forest. Na pomůcky nepadly další jiné stromy, které jsou v Rumunsku jedny z nejstarších, ale používaly se už spadané. Uprostřed bylo jezírko, blízko něj altánek, labyrint, hmyzí domečky, lanové centrum a samozřejmě cedulky se zajímavostmi. Mluvili jsme o zvířatech, rostlinách, stromech i o nelegálním kácení, které je velký problém.

Také jsme se vydali dvakrát dělat “hiking”. Poprvé na malý kopec Tasu a podruhé do větších hor, po trase Via Maria Terezia i s přespáním ve stanech ve zmíněných horách. Navštívili jsme město Bistrita, které jsme důkladně prozkoumali, dívali se z vyhlídky, ochutnali nejlepší kávu ve městě a poleželi v jednom z mnoha krásných parků.  Na konci dne jsme byli součástí Rotary meetingu, kde jsme se též představili, řekli pár věcí a dostali vlaječky. Hráli jsme hry na posílení kolektivu nebo pomáhali dobrovolníkům. 

Při loučení došlo na slzy, byl to skvělý zážitek. Co o Rumunsku můžu říct je, že se za posledních 50 let změnilo a to k lepšímu. Jistě, na okrajích země stále narazíte na chudé a vykácené část, těm se právě komunita snaží pomoc. Najdete tu ale úžasnou přírodu a milé lidi. 

Tímto bych ještě jednou chtěla poděkovat za to, že jsem měla tu možnost toto všechno vidět.  

Nela Haluzová, vyslaná Rotary klubem Valtice-Břeclav

Další články o letních táborech

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!