Sobota
Ráno jsem vstal brzo. V osm jsme měli XC trénink ve Willowdale, zdejším lese. Bylo deštivo, ale i tak jsme běželi. Hned ze začátku jsme se dohodli, že budeme hrát Man Hunt. Man Hunt je dětská hra podobná naší „schovce“, s tím rozdílem že jsou dva týmy, které hrají proti sobě. Na konci se sečtou body lidí, kteří se stihli „zapikat“. Tuhle hru máme zakázáno hrát, protože to je nebezpečné. Z toho důvodu jsme to naší trenérce neřekli. Hra byla drsná a můj tým nakonec prohrál. Na konci hry byli všichni mokří a tak jsme se pomalu vrátili. Jednou jeden kluk běhal boso, no a když jednou běžel v tomhle lese tak se ztratil a neměl mobil. Nevrátil se 4 hodiny. Naše trenérka byla strašně naštvaná. Nakonec se objevil za až tmy, běžel asi 20 km boso a vyběhl na druhé straně lesa, kde začal stopovat auto dokud ho někdo nesvezl zpět. Od té doby nemůžeme běhat boso 
.
Cross Country pro mě končí 26.10. Budeme mít poslední závod a budeme bojovat o postup do dalších závodů. Zatím jsme vyhráli všechny naše závody a pokud se umístíme dobře i na posledním závodě, tak naši nejlepší běžci budou bojovat o postup do státního kola.
Odpoledne jsem se šel podívat na americký fotbal. Myslím si, že je to celkem barbarský sport, protože jediné co dělají je, že se snaží přetlačit míč z jedné části hřiště na druhou stranu. Hřiště je rozděleno na mnoho částí a když hráč s míčem překoná 10 yardů a překročí čáru, tak v dalším kole začínají o 10 yardů dále. Cílem je protlačit míč přes celé hřiště v určeném počtu pokusů. Všichni chodí se dívat na fotbal, tady je to taková společenská akce.
Neděle
Odpoledne jsme šel do kukuřičného bludiště. Taková bludiště jsou skoro ve všech městech a jedno je taky hned vedle mého domů. Dokončili jsme ho asi za 40 minut. Po cestě bylo plno úkolů a hádanek, které jsme mohli řešit. Potom jsme se ještě potloukali v areálu bludiště, které je na jedné zdejší farmě. Byli tam různé atrakce pro děcka a tak jsme hráli pár her. Já jsem oficiálně „vyhrál“ pytlík donutů, ale pravda je trochu jiná. Obsluhoval to jeden kluk ze školy a protože mě znal, tak prostě řekl že jsem vyhrál a dal mi hlavní cenu. 
Exchange student benefits.
Potom jsme ještě měli zápas v ping pongu, kde jsme ztratili asi 10 míčku a jeden jsem dokonce rozšlápl.
Pondělí
Z nějakého důvodu lidé v Americe nemají rádi Kolumba. Myslí si o něm, že to byl krutý otrokář a plenitel. Taky neobjevil Ameriku, ale pár ostrovů v Karibiku. Dává mi to smysl, ale stejně je to vtipné, protože u nás je oslavovaný hrdina. Vydali jsme se opět do Bostonu. Tentokrát já, Moritz, Manon, Shrishti a Chiara. Šli jsme do Prudential Center, druhá nejvyšší budova v Bostonu. Naivně jsme si mysleli, že nás pustí zadarmo nahoru na vyhlídku. Opak byl pravdou a my jsme opravdu nechtěli platil 20 dolarů za krásný výhled na Boston. Potom jsme teda chodili skrz Boston, nakupovali jsme a jedli. Celou dobu co jsem v Americe jsem chtěl udělat jednu jedninou věc a tou bylo navštívit Wendy´s. Tento fastfood jsem poznal, když jsme byli poprvé v Americe s mými rodiči a od té doby už do jiného fast foodu jít nechci.
Když jsem jel zpátky do Ipswiche a můj vlak zastavil na nádraží, tak jsem šel ke dveřím a otevřel jsem je. Schody tam nebyly, tak jsem prostě vyskočil. Později když vlak odjížděl tak ty dveře byly pořád otevřené, protože je nikdo nezavřel. Teď mám špatné svědomí, zdali nějaká babka z toho vlaku nevyletěla. Večer jsem šel na Topsfield Fair. Je to zdejší velká pouť. V porovnání s našimi standarty to není žádný zázrak. Jsou tam takové ty Americké tradiční hry, které vidíte ve filmech. Například klaun stojí v kleci a když trefíte míčkem terč, tak klaun spadne do vody. Nebo střílíte na terč, klepete kladívkem krtčí hlavy nebo třeba střílíte vodní pistolí. Když některý úkol splníte, tak dostanete velkého plyšáka. Je to opravdu zábava, ale každý pokus je strašně drahý a je nesmírně těžké něco vyhrát, protože ti kočovníci jsou vychytralí a své hry udělali tak, aby nešly lehce vyhrát.
Procházeli jsme pouť skrz na skrz a já jsem narazil na jednu velmi zajímavou atrakci. Byla to lezecká stěna, která vypadala velice jednoduše, na které bylo napsané, že kdokoliv vyleze tuto stěnu vyhrává 100 $. V té chvíli mi srdce poskočilo, protože jsem se hned cítil jako bohatý muž. Neváhal jsem a zaplatil jsem vstupné. Začal jsem lézt. ale po chvíli jsem si uvědomil, že to není vůbec jednoduché. Materiál, který vybrali byl nějaký přiblblý plast, který strašně klouzal. I přes mou veškerou snahu jsem stěnu nevylezl a tak jsem musel jít domů s prázdnou. 
Další články od Jonáše
This is a restricted content, you need to logged in to view this content.
