Budíček ve 4 ráno. Normálně bych za to vraždila, ale tentokrát mi to fakt nevadilo. Konečně přišel den D – odlet na výměnný pobyt. Východ slunce po cestě do Prahy mi k tomu navíc poslal poměrně filmovou kulisu – fakt, že jsem skoro usínala v autě, to jen mírně kazil.
No… a pak přišel první stres – odbavení kufru. Věc, co jako správný backpacker moc neovládám. Byla jsem si skoro jistá, že jsem přepálila limit a čekala, že mě pošlou přeorganizovat obsah kufru na podlahu letiště jako v nějaký reality show. Ale prošlo to! Kufr měl sice o 700 g víc, ale paní u přepážky naštěstí asi neměla chuť řešit drama.
Pak už jen „čau“ rodičům a babičce, objetí a šup za bezpečnostní kontrolu a pak už hurá na gate. Teda… málem. Protože v půlce haly se mi urvalo ucho od tašky. Jakože doslova. Taška letěla na zem, lidi koukali, já červená jak rajče a tašku jsem pak vláčela v náručí jak novorozeně. Stylový začátek.
Druhá vlna paniky: těsně před nástupem do letadla hlásili, že budou fakt přísně kontrolovat velikost a počet příručních zavazadel, protože let je narvanej. Můj batoh? 5 kilo a rozhodně ne „cabin size“. Ale opět – štěstí stálo při mně, nikdo nic neřešil. Doteď nevím, jak je to možný.
Let sám o sobě… no… když pilot začne před vzletem mluvit o „náročném letu“ a „bouřce přímo nad námi“, člověk začne přehodnocovat svoje životní rozhodnutí. Ale jo, přežili jsme. Přes Česko to trochu házelo, pak se to uklidnilo – až na závěr, kdy nám Brusel připravil menší turbulence na přivítanou.
Na letišti v Bruselu jsem se trochu ztratila (čti: kroužila jsem kolem jednoho výstupu asi třikrát), ale kufr jsem nakonec našla. A taky svou novou rodinu! Čekali mě Seb a Val (moji host rodiče) a tři zástupci z Rotary 2150.
První info, co mě úplně nepotěšilo? Škola tu začíná o týden dřív než doma. Krásný…
Cesta z letiště trvala chvíli, ale stačilo pár kilometrů a já pochopila, že Belgie je fakt nádherná. Všude lesy, pole, červené cihlové domečky (které jsou tu mimochodem skoro povinné – jiný styl domu si musí člověk vyžádat povolením!).
Doma ve Virginalu jsem se seznámila s mými novými spolubydlícími – třemi kočkami. Jsou oficiálními členy domácnosti. Mia mě zatím ignoruje, ale ona ignoruje všechny, tak mě to tolik nemrzí. Bouly a Simon mě naopak okamžitě přijali. I s dárkem v podobě mrtvé myši v kuchyni (ehm, díky?).
Seznámila jsem se taky s mým host bráchou Titouem, který byl na výměně v Argentině. Zatím mluvíme s mixem španělštiny a anglicky, ale pomalu se učím francouzsky. Se Sebem občas mezi sebou házíme takový “frančglish“, ale s Val se perfektně domluvím anglicky.
A taky první belgická tradice! Lidé se zdraví jedním polibkem na tvář (že Francii jsou to dva, tak si to hlavně nespléct!) Všichni jsou tu strašně přátelští- na ulicích se zdraví a povídat by si dokázali hodiny.
Večer mě vzali na místní festival a na první belgické hranolky. Upřímně? Chutnají jako každý jiné hranolky, ale to Belgičanům fakt neříkejte – jsou na ně hákliví. Taky mi Titou vysvětlil, proč se jim říká „french fries“, když jsou z Belgie – prý je během 2. světové války dělali francouzsky mluvící vojáci- nebo tak nějak…
Den zakončený o půlnoci, po skoro 20 hodinách vzhůru. Únava? Extrémní. Nálada? Skvělá.
Druhý den jsem ráno snídala s kočkami (které jsou tu víc součástí rodiny než leckterý člověk), s Val jsme jely na nákup (tam jsem zjistila, že nedělní mše se tu poslouchá i přes rádio… zajímavý) a pak mě čekalo balení. Proč? Protože jedeme za rodinou do Bretaně! Osmihodinová cesta dodávkou, a prý budeme surfovat (i když voda je ledová a prý se Sebem nikdo nechce chodit, protože voda bývá ledová ). No, co bych pro nové zážitky neudělala… Budem chodit běhat, surfovat a jen tak se poflakovat po pláži- tak doufejme, že fakt pršet nebude…
Tak zatím, bisou, ozvu se z vln (nebo z pod peřiny, pokud se ukáže, že ten surf byl přece jen špatný nápad 😅).
Další články od Kateřiny
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
Zpátky do školy… nebo vlastně ne
První den jsme já a Barnabé (můj host bratr ve druhé host rodině) skoro oplakali...
Mezi dvěma domovy
Den po Vánocích jsem víceméně strávila balením - 27. 12. byl totiž mým dnem změny...
✨Vánoce v Belgii✨
V pondělí, přijely Sophie a Laura ke mně domů a uspořádaly jsme takovou xmas-themed sleepover...
✨Paříž a vánoční trhy✨
Po dvou dnech ležení v posteli s absolutně žádnou silou jsem naprosto vážně oznámila mým...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 4 = the end)
poktačování PART 3: Šla jsem společně s mojí partou – Sofie, Gany, Organ a Diego...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 3)
Kde jsme to skončili? Myslím, že u lodi! Donc allons-y! Celí vyfoukaní z plavby jsme se...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 2)
Ještě víc zážitků, ještě víc slunce! Druhý (nebo třetí, když počítáme i cestu) den našeho...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 1)
Na podzimní prázdniny jsem se s Rotary vydala na týden do Španělska, týden na který...
