Jedno z mých oblíbených dobrodružství je, když se jen tak rozhodneme, že zítra pojedeme na vodopády. Vyrazila jsem s ostatními studenty z výměnného programu. Sešli jsme se brzy ráno, každý s batohem, a vydali se na cestu. Došli jsme k Jeepu, který nás vždy odveze tam, kam potřebujeme. Jízda Jeepem nás baví pokaždé.
Když jsme dorazili na začátek trasy, netušili jsme, jak náročná bude. Všude kolem byly hory, stromy a vlhký vzduch, který voněl lesem. Stezka vedla do kopce a místy byla docela těžká. Museli jsme přelézat kameny, dávat pozor na kluzké kořeny a občas si navzájem pomáhat. Dělali jsme si přestávky, cestou si povídali a zpívali, takže to utíkalo rychle a byla u toho vždycky legrace. Z jednoho dne máme vždycky milion fotek, protože moje nejlepší kamarádka Ayla má kameru a všechno fotí — a ty fotky jsou fakt nejlepší.
Šli jsme skoro celý den. Chvílemi pršelo, takže to všude klouzalo, ale nějak nám to nevadilo. Když jsme uslyšeli vodu, byli jsme na sebe pyšní — znamenalo to, že se blížíme k vodopádu. Cestičky byly nádherné a když jsme slezli po dřevěném žebříku, uviděli jsme vodopády. Na chvíli jsme se zastavili a každý si udělal fotku.
Sedli jsme si na kameny, vytáhli svačiny a jen tak si užívali ten moment. Povídali jsme si, smáli se a někteří si namáčeli ruce do vody. Byla neuvěřitelně studená. Pak někdo navrhl, že bychom se mohli vykoupat. Nejdřív jsme váhali, ale nakonec jsme se hecli. Plavky jsme měli s sebou, jenže voda byla opravdu ledová. I tak jsme byli rádi, že jsme do toho šli — byla to sranda.
Když jsem do vody vstoupila poprvé, měla jsem pocit, že mi zmrznou nohy. Byla tak studená, až to bolelo. Křičeli jsme a snažili se zvyknout si na teplotu, ale po pár vteřinách jsme se už jen smáli.
Tyhle chvilky mám nejradši, protože si vždycky uvědomím, jak moc jsem vděčná za lidi kolem sebe. I když pocházíme z různých zemí a kultur, dokázali jsme spolu sdílet úplně jednoduchou radost.
Potom, co jsme se osušili, jsme se vydali na cestu zpět. Byli jsme unavení, mokří a trochu promrzlí, ale šťastní. Cesta dolů byla klidnější — spíš jsme si vyprávěli zážitky a prohlíželi fotky z celého dne. V autobuse pak skoro všichni usínali.
Domů jsem se vrátila vyčerpaná, ale šťastná a taky hladová. Ten den u vodopádů mi připomněl, že ty nejlepší chvíle často vzniknou z obyčejných věcí: přírody, přátelství a času stráveného s lidmi, které máme rádi. A na tenhle výlet nikdy nezapomenu.
Tereza VALEČKOVÁ / RC Cheb-Eger / District 4281, Kolumbie
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
