Když jsem se dozvěděla, že svůj výměnný rok strávím v Indii, hlavou mi běžela spousta otázek. Jaké to tam bude? Zvládnu to? Najdu si kamarády? Zapadnu do hostitelské rodiny? Dnes, když se ohlédnu zpátky, můžu říct jediné – tento rok mi změnil život víc, než jsem si kdy dokázala představit.
První dny plné překvapení
Na začátku bylo všechno nové – kultura, jídlo, zvyky i každodenní život. Člověk si musí zvyknout na spoustu věcí, které doma považuje za samozřejmost. První týdny byly náročné, ale zároveň nesmírně zajímavé. Každý den jsem objevovala něco nového a postupně jsem si uvědomila, že právě v tom spočívá kouzlo výměnného pobytu.
Největším překvapením pro mě byli místní lidé. Byli neuvěřitelně milí, usměvaví a ochotní pomoci. Díky nim jsem se v Indii cítila mnohem víc jako doma, než jsem kdy čekala.
Druhá rodina
Během roku jsem vystřídala tři hostitelské rodiny. Každá byla jiná a každá mě něčemu naučila. Nejvíce mi ale přirostla k srdci ta poslední. Bydleli jsme nedaleko města, obklopení přírodou, a trávili spolu spoustu času. Povídali jsme si, smáli se a podnikali společné výlety. Velkou oporou mi byla i hostitelská sestra, která byla přibližně stejně stará jako já.
Právě tehdy jsem pochopila, že domov není jen místo. Domov tvoří lidé. A já jsem si v Indii našla druhou rodinu, která už navždy zůstane součástí mého života.
Cestování po Indii
Jedním z největších zážitků celého roku bylo cestování. Navštívila jsem místa, o kterých jsem dříve jen četla. Nejvíce mě okouzlila Kerala – nádhernou přírodou, klidnou atmosférou i úplně jiným životním tempem.
Mnoho času jsem strávila také v Isha Yoga Center nedaleko Coimbatore. Toto místo mi přineslo vnitřní klid. Díky pravidelné józe jsem se naučila zpomalit, zklidnit mysl a nepodléhat stresu. Právě tuto zkušenost si odvážím domů jako jednu z nejcennějších.
Co mi rok výměny dal
Za ten rok jsem se změnila především uvnitř. Zlepšila jsem si angličtinu natolik, že pro mě dnes není problém běžně komunikovat. Naučila jsem se rozumět i tamilštině, přestože v mluvení mám ještě co zlepšovat.
Stala jsem se samostatnější, trpělivější a otevřenější novým zkušenostem. Přestala jsem mít potřebu plánovat každý detail a naučila jsem se přijímat věci tak, jak přicházejí.
Nejtěžší loučení
Domů jsem se vracela 19. května. Těšila jsem se na svou rodinu, kamarády i na obyčejné věci, které mi během roku chyběly. Zároveň jsem ale věděla, že opouštím svůj druhý domov.
Byl to zvláštní pocit. Radost z návratu se mísila se smutkem z odjezdu. Na letišti mě čekali rodiče, bratr s rodinou a nechyběly ani slzy štěstí. O pár dní později jsem překvapila i své spolužáky, protože o mém dřívějším návratu vůbec nevěděli.
Proč bych jela znovu
Kdybych měla možnost odjet znovu, ani na chvíli bych neváhala. Samozřejmě ne všechno bylo jednoduché. Byly chvíle, kdy se mi stýskalo nebo jsem byla unavená. Právě díky nim jsem ale vyrostla jako člověk.
Indie mě naučila vážit si maličkostí, být vděčná za lidi kolem sebe a pochopit, že domov lze najít i tisíce kilometrů od místa, kde jsme se narodili.
Pokud někdo přemýšlí, jestli na výměnný pobyt vyrazit, moje odpověď je jednoduchá – jeďte. Ten rok uteče mnohem rychleji, než si dokážete představit. Vzpomínky, zkušenosti i lidé, které díky němu poznáte, vám ale zůstanou navždy.
Další články od Magdalény
Domov můžeš najít i 7 000 kilometrů od domova
Rok v Indii pro mě nebyl jen o cestování a objevování nové kultury. Byl především...
South trip aneb jak se parta cizinců stala rodinou
Kdyby mi někdo řekl, že jeden jediný výlet může změnit způsob, jakým vidím svět, a...
