Po novém roce se toho stalo tolik, že mám pocit, jako by uplynulo několik měsíců, ne jen pár týdnů. Každý den přinesl něco nového, jiného, silného. A přesně takový je pro mě teď život tady v Indii.
Hned na začátku jsme s mojí hostitelskou rodinou, mojí ségrou a taťkou pouštěli draky. Bylo to strašně hezké a vlastně i trochu dojemné. Dokonce jsme si jednoho draka sami vyrobili a napsali na něj, že letí do Česka. Podepsali jsme se na něj a přáli mu, aby doletěl v pořádku. A pak jsme ho zkusili pustit — moc se mu nechtělo, tak jsem řekla, že ho do Česka dovezu. Byl to jeden z těch obyčejných momentů, které jsou silnější, než si myslíš.
Od ledna až do února jsem zažila neskutečné množství svateb… ale jako NESKUTEČNĚ. A musím říct, že indické, a hlavně rádžasthánské svatby jsou super. Jsou nádherné, plné barev, hudby, tance, focení a skvělého jídla. Všechno je úplně jiné než u nás. Kromě toho jsem byla i na tradiční tamilské svatbě v Tamil Nadu a to byl zase úplně jiný svět. Je fascinující, jak rozdílné mohou být tradice v jedné zemi.
Dalším velkým zážitkem byla návštěva chrámu Maruthamalai Marudhachalamurthy Temple. Bylo tam neuvěřitelné množství schodů, ale rozhodně to stálo za to. Miluju barvy, které se na chrámech používají — všude jsou sochy, ornamenty, zlaté brány, malé stánky s jídlem a neskutečná atmosféra. A panipuri… ty prostě miluju. Tentokrát tam navíc nebylo ani tolik lidí, což bylo hrozně příjemné.
Moji hostitelští rodiče mi vysvětlovali spoustu věcí o hinduismu: co která část chrámu znamená, proč se dělají určité rituály a jak to celé funguje. Byli jsme dokonce u stromu, na který se věší přání. Napíšete si své přání na papírek (nebo ho pošeptáte do šátku), pomodlíte se a zavěsíte ho na strom… prý se vám pak splní. A u každé svatyně se musí obejít celý prostor kolem sochy. Bylo to hodně chození, ale nádherné chození.
V lednu také probíhala sezóna Pongalu a bylo to opravdu všude — jak u mě ve škole, ve škole mojí hostitelské sestry, tak i doma. S ostatními studenty (holkami) jsme měly takzvané Half Sari (poloviční sárí) — nemusíte to motat hodinu… Tohle je sukně, top a dupatta, kterou si jednoduše obtočíte kolem těla, a máte hotovo.
Měla jsem možnost ochutnat Pongal jako jídlo. Je to tradiční pokrm připravovaný při tomto svátku, většinou z rýže, mléka a jaggery (třtinového cukru), nebo ve slané variantě s čočkou. Já jsem ochutnala sladkou verzi. Byla moc dobrá. Asi bych toho nesnědla celý kotel… ale chutnalo mi to opravdu hodně.
Jedním z nejzábavnějších večerů byla takzvaná Rajasthan night. Poprvé v životě jsem se svezla na velbloudovi. Bylo to super… ale zároveň jsem se strašně bála, že spadnu. Do toho hrála hudba, všude se tančilo a vystupovaly tradiční tanečnice. Jedna z tanečnic mi dokonce ukazovala fotky z festivalů v Česku a na Slovensku, kde vystupovala, takže jsme si povídaly o Česku. I muzikanti se se mnou fotili — byl to hrozně krásný večer. A jídlo? Jako vždy výborné! I když opět bez masa…
Proběhly i dva Rotary meetingy. Jeden byl zaměřený na prezentaci o umělé inteligenci — bylo to zajímavé a fajn. A druhý byl o módě… no, mě spíš teda zajímalo to jídlo, co se dělalo vedle… ale tak, co už.
Moje hostitelská sestra a další exchange studentka mezitím vystupovaly se street dance skupinou, protože spolu chodí na taneční hodiny. Samozřejmě jsme se na jejich vystoupení šli podívat. Bylo tam strašně moc lidí a hlavně to byl krásně strávený čas s rodinou i s kamarády.
Další velký zážitek byl rodinný výlet do Keraly. Zatím je to můj nejoblíbenější indický stát. Ta příroda je prostě neskutečná. Byli jsme v krásném resortu a jezdili jsme do okolí. Viděli jsme výhledy do hor, čajové plantáže a spoustu zeleně. Bylo to klidné, krásné a přesně ten typ místa, kde si člověk opravdu odpočine.
S ostatními exchange studenty jsme pak začali chodit na taneční hodiny, protože jsme se připravovali na konferenci. Každý večer jsme se učili jednoduché choreografie na indickou hudbu — ať už tamilskou, malajálamskou, nebo hindskou. Byla to zábava, smích, chaos… ale nakonec jsme to zvládli.
V tom všem jsem stihla oslavit i své osmnácté narozeniny. Slavily jsme je společně s další exchange studentkou, která má narozeniny ve stejný den jako já — jen ona je ročník 2010 a já 2008. Oslava byla s rodinou i s přáteli. Hráli jsme hry, všechno bylo krásně připravené a cítila jsem se opravdu obklopená lidmi, které mám ráda.
A pak přišla samotná konference. Konala se v Ooty, v poměrně chladné oblasti Indie, kousek od Coimbatore. Na pódiu jsme vystupovali s tancem a potom jsme nastupovali s rotariánskými saky a vlajkami našich zemí. Od pátku do neděle jsme byli spolu, probíhaly různé aktivity, hry, večerní programy a společné večeře. My jsme se sice většiny her nezúčastnili, protože jsme se hodně připravovali na vystoupení, ale i tak to byl nezapomenutelný víkend. Večer jsme si sedli na pokoj, hráli hry, koukali na film a prostě byli spolu.
Když se na to všechno ohlédnu, mám pocit obrovské vděčnosti. Za rodinu, která mě tady přijala. Za přátele z celého světa. Za možnost poznávat úplně jinou kulturu, náboženství, zvyky i způsob života.
A hlavně za to, že tady můžu být.
Děkuji 🙏🏻 Thank you 🙏🏻 நன்றி 🙏🏻 धन्यवाद 🙏🏻
Karvi ❤
Další články od Magdalény
Indický začátek roku
Po novém roce se toho stalo tolik, že mám pocit, jako by uplynulo několik měsíců...
