Bez masa, bez Vánoc, bez nudy. Tyhle dny byly přesně ten typ dní, kdy si říkáš: „Hele, vlastně se nic moc nestalo“. A pak se na chvíli zastavíš a dojde ti, že se vlastně hodně změnilo.
Po návratu ze South Tripu nás čekala výměna hostitelských rodin. Sešli jsme se všichni na společné večeři v krásné restauraci, kde proběhlo loučení i vítání v jednom. Bylo to dost emotivní, někdo brečel, někdo se smál a někdo už měl v hlavě další dobrodružství. Přesně ten moment, kdy nevíš, jestli máš být smutná nebo nadšená. Pro mě osobně to byl docela velký skok. Moje nová hostitelská rodina je striktně vegetariánská a nejen to, nejí ani vajíčka. Mléčné výrobky naštěstí ano. Jídlo je tu hodně jiné než u první rodiny, ale vůbec ne špatné! Naopak. Moje absolutní srdcovka je Vegg Roll, klasická placka, ve které je zelí, cibule a majonéza, celé se to jednoduše stočí. Já bych to mohla jíst pořád. Fakt pořád. 😀
Jejich náboženství jim totiž nedovoluje cokoliv zabíjet (nedovoluje ani násilí). Host mamka mi vysvětlovala, že musí dokonce našlapovat opatrně, aby neublížili ani malému tvorečkovi, a často si dávají přes pusu roušku, aby při mluvení náhodou „něco nezabili“. Pro nás Evropany je to hodně zvláštní, ale zároveň zajímavé.
Host mamka je ženou v domácnosti a host taťka je doktor (což se mi dost hodí). Oba jsou neskutečně milí a jsem fakt vděčná, že jsem dostala tak skvělou hostitelskou rodinu. S novou rodinkou jsme už stihli oslavit 13. narozeniny mojí host ségry Pihoo. Byla to krásná oslava plná smíchu a dobrého jídla. Host mamka mě taky vzala do chrámu jejich náboženství a zrovna tam probíhala oslava narozenin jednoho z jejich bohů. Zpívalo se, probíhaly nádherné rituály a dokonce jsem si zahrála na tamburínu. Neskutečný zážitek, děkuji za něj. Vyrazili jsme taky do Ooty – se ségrou a host taťkou. Jeli jsme na šlapadle a dokonce jsem se projela na koni. Prostě „žužo“ výlet, přesně ten typ dne, kdy máš pořád úsměv na tváři.
Ve škole jsme měli velké taneční vystoupení. Od října jsme nacvičovali tradiční i klasické indické tance a nakonec jsme vystupovali před učiteli a rodiči. Myslím, že se nám to fakt povedlo. Bohužel nemáme žádné fotky (telefony jsme mít nemohly a škola nám je ještě neposlala, sodoma gomora, ale snad později). Nechaly jsme si ale udělat také Mehendi a celý den byl strašně fajn, smích, tanec, holky, radost.
A pak přišly Vánoce, které se tady samozřejmě neslaví. Upřímně bylo to pro mě nejobtížnější období celého pobytu. Volala jsem si s rodinkou v Česku a strašně mi chybělo úplně všechno: vánoční koledy, cukroví, vánočka, vůně smrku, sníh, ale hlavně bramborový salát s rybím řízkem. Za ten bych tady zaplatila zlatem, fakt jo. Nejvíc mi chyběla rodina a společný čas. Aspoň jsme si zavolali, a vzájemně jsme si poslali dárky – já z Indie, rodina zase z Česka. A můžu vám říct jedno: Vánoce jsou pro výměnné studenty fakt ten nejtěžší čas.
Krátce po Vánocích jsme se se všemi výměnnými studenty z našeho distriktu vydali do Isha Yoga Foundation a k obrovské soše Adiyogiho, kterou vytvořil Sadhguru, zakladatel Isha Foundation a světově známý učitel jógy. Navštívili jsme meditační místnost, viděli světelnou show a samozřejmě si udělali milion fotek se sochou (ta byla jasně top). Procházeli jsme to asi pět hodin, byla to makačka, ale rozhodně to stálo za to.
A teď už je tu nový rok. Dnes večer jdeme na party, kde ho oslavíme o 4,5 hodiny dřív než vy v Česku! Vím, že to bude zase úplně jiné, než na co jsem zvyklá, ale těším se. Jednak na nové lidi a hlavně na jídlo, protože kde je akce, tam je v Indii vždycky hromada jídla! 😀
Nějak mi teď dochází, že jsem v půlce svého výměnného programu. Šílené! Strašně rychle to letí. Ale pořád je přede mnou ještě tolik zážitků, změn a dobrodružství – rozhodně se mám na co těšit. A vy taky :-D
Karvi
Další články od Magdalény
Vánoce bez Vánoc – chybí mi rodina i bramborový salát
A pak přišly Vánoce, které se tady samozřejmě neslaví. Upřímně bylo to pro mě nejobtížnější období...
První týden v Indii
Můj první týden v Indii byl naplněný vůněmi, barvami, zvuky a neustálým proudem nových zážitků...
