Indie je země, která nikdy nespí. Všechno tu má jiný rytmus… barvy jsou sytější, zvuky hlasitější, a zážitky přichází, i když je vůbec nečekáš. Poslední dny mi to znovu potvrdily.
Jedno odpoledne jsme měli možnost zúčastnit se tradičního tance, a já jsem si k tomu půjčila nádherné indické šaty. Už jen jejich oblékání byla malá slavnost záplava látek, náramků a barev, které se leskly na slunci. Když začala hudba, všechno kolem ožilo. Bubny udávaly rytmus, lidé tleskali do taktu, a najednou jsme tančili všichni společně. Byla tam se mnou i exchange studentka z Brazílie, Gil, a celá akce se proměnila v dokonalý chaos plný radosti. Tohle jsou chvíle, kdy člověk opravdu cítí, že svět je jeden velký tanec (I když nejsem zrovna dobrá tanečnice).
O pár dní později jsme se vydali do Chennai, kde můj host bratr odlétal na svůj výměnný pobyt do Brazílie. Na cestu jsme vyrazili ráno , protože cesta trvala přes 8. hodin, město pulzovalo světly a ruch letiště byl snad ještě silnější než obvykle. Rozloučení bylo dojemné, přece jen, vidět někoho z hostitelské rodiny odletět na tak dalekou cestu, to s člověkem pohne. Ale nebrečela jsem!
V Chennai jsme zůstali i druhý den, abychom si trochu odpočinuli, aspoň to. Vstávali jsme brzy ráno ještě za tmy a jeli se podívat na východ slunce na pláži. Obloha se pomalu barvila do oranžova, lidé seděli na písku s čajem v ruce a sledovali, jak se den probouzí. Ten okamžik měl zvláštní klid.
Odpoledne jsme zamířili do místní zoologické zahrady, která je obrovská a plná zeleně. Viděli jsme tygra, slony i spoustu pestrobarevných ptáků. Jenže teplo bylo naprosto neuvěřitelné a vzduch se ani nehýbal, takže jsem byla opravdu ráda, když jsme se večer konečně vydali na cestu zpět domů.
Na zvířata jsem ale dlouho nečekala hned další týden jsme jeli se školou na výlet do Jungle Resortu. Tam to bylo jako v jiném světě! Všude kolem palmy, cvrkot hmyzu a výběhy se zvířaty. Pochovala jsem si pár ještěrů, pohladila několik želv a objevila papouška, který se mě odmítal pustit. Nakonec jsem dostala i svůj malý „křest“ pštros mě klovnul do ruky. Vůbec to nebolelo, spíš jsem se smála, protože to celé působilo tak absurdně. Ale jak se říká, zážitky dělají cestu a tenhle si rozhodně zapamatuju.
Teď už se všechno točí kolem Diwali, jednoho z největších indických svátků. Ulice jsou vyzdobené, všude to voní po sladkostech, a každou chvíli někde praskne rachejtle. Lidé si navzájem dávají jídlo, nové šaty i drobné dárky. Já jsem taky jedny tradiční šaty dostala a hned jsem je oblékla, protože jsme s kamarádkou Luisou (další exchange studentkou z Brazílie) jely na setkání jejího Rotary Clubu.
Večer tam byl úplně jiný, než jsem čekala hráli jsme hudební bingo! Poznala jsem jen dvě písničky, ale jedna byla tamilská, takže jsem prý lepší než místní! Nakonec jsem si odnesla dvě krásné svíčky a hlavně spoustu smíchu.
Zítra vyrážíme na další výlet k moři, tentokrát s kamarádkou a host rodinou. Už se těším na ten vítr, písek a mořskou pěnu mezi prsty. Tady se každý den stane něco nového i obyčejné ráno se může proměnit v malé dobrodružství.
A mimochodem… moje sako to už asi vzdalo. Utrhlo se mu poutko… po všech těch tancích, cestách a výletech se mu ani nedivím.
Karvi ❤
Další články od Magdalény
Čas se nedá zastavit
Jedno odpoledne jsme měli možnost zúčastnit se tradičního tance, a já jsem si k tomu...
Odlet a první dny v Indii: květiny, dosa a “jídlo je život”
Hned po příletu do Coimbatore mě čekalo přivítání, na které jen tak nezapomenu. Spousta usměvavých...
