První týden v Indii

Můj první týden v Indii byl naplněný vůněmi, barvami, zvuky a neustálým proudem nových zážitků. Sotva jsem přistála, začalo to od tradičních rituálů, přes školní návštěvy až po kokos přímo z ulice.

Jedním z mých prvních a nejsilnějších momentů byla účast na Puja – tradičním hinduistickém obřadu. Ještě předtím jsme ale s mojí hostitelskou mamkou zamířily na nákup, abych měla na tuhle příležitost něco hezkého a tradičního na sebe. Seděla jsem pak před krásně zdobeným domácím oltářem, obklopená květinami, ovocem a svíčkami. Bylo to klidný, ale zároveň plný energie. A i když jsem nerozuměla každému gestu, cítila jsem, že se účastním něčeho hluboce zakořeněného v místní kultuře. A bylo to boží!

V rámci Rotary Orientation Meetingu jsem se znovu setkala s ostatními výměnnými studenty a členy Rotary klubu. Atmosféra byla plná smíchu, focení, vyměňování odznaků a taky spousty tancování, protože kde jinde než v Indii se rozhýbat hned od prvního dne? Povídali jsme si o nadcházejícím roce, sdíleli první dojmy, tipy a samozřejmě i menší kulturní šoky. Bylo to hlasitý, barevný a úplně přesně takový, jak jsem si představovala začátek tohohle dobrodružství.

Navštívila jsem také moji školu spolu s hostitelskou rodinou a ostatními výměnnými studenty. Naše návštěva byla spíše informativní, prošli jsme areál, podívali se na místo, kde chovají zvířata, a také k venkovní horolezecké stěně. Škola působila moderně, barevně a velmi dobře vybaveně.

Po prohlídce jsem si na ulici dala svůj první čerstvý kokos. Prodavač ho otevřel mačetou, podal mi brčko a já už si pochutnávala.

Dnes jsme byli v muzeu historických aut a bylo to fakt super. Procházela jsem se mezi starými veterány i sportovními modely a obdivovala každý detail. Některá auta vypadala, jako by právě vyjela z filmu, a u jiných jsem si představovala, jaké to muselo být jezdit po tehdejších silnicích. Bylo tam spoustu zajímavých kousků a ani jsem si nevšimla, jak rychle nám tam utekl čas.

Během týdne jsem tu potkávala spoustu zvířat, hlavně krávy a psy, kteří se tu úplně v klidu procházejí po ulicích nebo odpočívají uprostřed cesty, jako by jim patřila. Je to úplně jiný pohled, než na jaký jsem zvyklá z domova.

První týden byl plný nových míst, lidí a zážitků, na které jen tak nezapomenu, ani se mi sem všechny nevešly, ale napsala jsem ty nejlepší. Pokud budou i další týdny takhle nabité, čeká mě v Indii opravdu nezapomenutelný rok.

Karvi

Přečtěte si víc na blogu Magdalény