Škola tady funguje úplně jinak, než jsem byla zvyklá doma. Abych byla upřímná, moc mě to v ní nebaví (ale koho by to bavilo, že jo?). Spíš je to tak, že tam není moc co dělat. Ale to nevadí, protože mimo školu je tady tolik zážitků, že se pořád něco děje!
Jedním z největších zážitků byl určitě Independence Day. Společně s ostatními výměnnými studenty jsme se zúčastnili slavnosti Dne nezávislosti – tolik barev, lidí, vojáků, tanečníků… prostě bomba! Miluju tu energii a atmosféru.
Po slavnosti mě můj host taťka vzal ještě na místo, kde je víc svatyň různých bohů. U jedné z nich jsem dostala mísu s ovocem a květinový věnec kolem krku. Bylo to pro mě hodně silné, protože jsem se necítila jen jako návštěvník, ale jako někdo, kdo opravdu chce poznat a pochopit jejich kulturu. A za to děkuju svému host taťkovi, protože bez něj bych musela stát dvouhodinovou frontu a nikdy bych se nedostala tam, kam jsem se dostala.
Další novinkou byla i má první účast na Rotaractu (Rotary schůzce, kde jsou lidé většinou kolem 30 let). Předala jsem vlajku svého host clubu RC Český Krumlov, odpověděla na pár otázek, vyměnila si odznaky a vizitky, a zase jela domů. Bylo to rychlé, ale příjemné.
Taky jsem si konečně našla víc kamarádů! Společně děláme různé blbosti jak malé děti, třeba jsme byli v Jump Aréně, kde byly trampolíny a spousta dalších atrakcí. Přidal se k nám i můj host táta a rozpoutala se opravdová válka. Byli jsme také v kině, původně jsme měli jít na úplně jiný film, ale jelikož nám nebylo 18, tak nás tam nepustili, tak jsme šli na War 2, který byl sice v hindštině, ale s titulky, takže jsme si to nakonec užili.
Další krásný zážitek byl obřad Puja mé host mamky. Naučila jsem se plést květiny do vlasů a na dekorace (říká se tomu gajra), pořád mám ale co dohánět. Host mamka mi taky koupila nové šaty, a protože oblečení tady úplně miluju, šli jsme brzy nakupovat znovu.
A i když si to tu užívám, rodina mi chybí. Můj dědeček v Česku slavil 80. narozeniny, takže jsme samozřejmě volali. Bylo krásné vidět je alespoň na dálku.
Takže druhý týden byl plný zážitků, nových lidí a barev. Mám toho tolik, že bych mohla vyprávět až do zítřka. A to je teprve začátek!
Karvi
Další články od Magdalény
Čas se nedá zastavit
Jedno odpoledne jsme měli možnost zúčastnit se tradičního tance, a já jsem si k tomu...
Odlet a první dny v Indii: květiny, dosa a “jídlo je život”
Hned po příletu do Coimbatore mě čekalo přivítání, na které jen tak nezapomenu. Spousta usměvavých...
