Farmářský život v Indii

Když jsem se vrátila z posledního tripu, znovu jsem měnila hostitelskou rodinu. Upřímně jsem vůbec nevěděla, co čekat, ale nakonec to dopadlo mnohem lépe, než jsem si dokázala představit.

Teď bydlím na „kokosové“ farmě a je to docela zvláštní pocit, protože mi to v mnohém připomíná domov. Máme tu čtyři psy, krávy, jeleny a občas se kolem objeví i divoká prasata nebo zajíci. Kdybych na chvíli zapomněla, že jsem vlastně v Indii, působilo by to skoro úplně normálně.

Velkou část toho, proč se tu cítím tak dobře, má na svědomí moje host sestra. Je přibližně ve stejném věku jako já, takže si skvěle rozumíme. Má sice hodně školy, takže na sebe nemáme vždycky čas, ale když se naskytne příležitost, užíváme si ji naplno. Jednou jsem ji třeba vytáhla ven do deště a jen tak jsme spolu tancovaly a blbly. Jindy zase koukáme na horory nebo si jen povídáme. Připadá mi, jako bych měla další vlastní sestru.

Česká kuchyně v Indii

Během pobytu jsme slavili narozeniny hostitelského taťky, a tak jsem se rozhodla uvařit něco typicky českého. Nakonec jsem připravila knedlíky s mrkví a samozřejmě nechyběl ani řízek s bramborovou kaší. Měla jsem trochu strach, jak to dopadne, ale naštěstí mělo všechno velký úspěch. Byla jsem ráda, že jim česká kuchyně chutnala.

Zkušenost z architektonické firmy

Další věc, která mě opravdu překvapila, byla možnost strávit deset dní v architektonické firmě CUBoid. Vyzkoušela jsem si práci s technickými výkresy a z jednoho z nich jsem nakonec vytvořila i 3D model.

Byla to pro mě velmi cenná zkušenost, hlavně proto, že se mi bude hodit i ve škole. Kromě toho jsem poznala spoustu skvělých lidí. Brali mě společně na obědy a vzali mě také podívat se přímo na stavbu, takže jsem měla možnost vidět, jak všechno funguje v praxi.

Loučení s ostatními studenty

Poslední dny jsou ale i trochu smutné. Pomalu si začínáme uvědomovat, že se náš pobyt chýlí ke konci. Rozloučili jsme se s další exchange studentkou Luisou a později také s Ane, oběma z Brazílie. Je zvláštní, jak rychle si člověk na někoho zvykne a jak těžké je pak říct sbohem.

Obyčejné momenty jsou ty nejhezčí

Mezitím si dál užívám všechny ty obyčejné dny, které jsou nakonec stejně nejkrásnější. Ať už je to večerní koukání na filmy, házení kamenů na kokosy, blbnutí nebo jen obyčejné společné chvíle. Právě na tyhle momenty budu podle mě vzpomínat úplně nejvíc.