Viky – RYE Czechia
Powered by Kili-AI

Nikdy člověk neví, kdy je něco naposledy, tak proč nežít každý den naplno? 

Jo, přesně taková věta mě během mojí výměny provází. A asi i proto mám potřebu říkat ano novým věcem, zkoušet věci, které bych doma možná nezkusila, poznávat nové lidi a jednoduše si tenhle rok co nejvíc užít. Jenže jak už to tak bývá, i tohle má svoje komplikace. 

Jednou z nich je určitě moje zdraví. Během svého pobytu v Americe jsem už stihla být třikrát v nemocnici. Vyzkoušela jsem si, jaké je to mít otřes mozku i jaké je to být dva týdny nemocná. No, sranda to rozhodně nebyla. Řešit zdravotní problémy v úplně jiném jazyce, a ještě k tomu v Americe, kde se platí snad za všechno, vás navíc nevyjde zrovna levně. 

Ale jedno mě to naučilo. Nemusím žít naplno jen proto, abych si co nejrychleji odškrtla všechny věci, které chci zažít. Někdy je prostě v pořádku dát si pauzu, zpomalit a přiznat si, že moje tělo už má dost.

 

Home American football field

 

Homecoming

 

Silent disco

 

I přes to všechno jsem toho už zažila celkem dost. Byla jsem třeba na Homecoming plese! Sice jsem kvůli Rotary meetingu přišla pozdě, ale i tak jsem si ho strašně moc užila.

Zažila jsem také Rivalry Week. Všichni učitelé ve škole mi říkali, že ho zdaleka nemá každá škola, takže jsem si připadala trochu „special“. Každý den jsme měli jiné téma, podle kterého jsme se mohli obléct, a v pátek nás čekal velký zápas amerického fotbalu proti naší „nepřátelské škole“. 

Jeden večer jsem vyrazila také na Riverfront Nights, další akci, kde jsem si užila čas s ostatními. O týden později pak naše škola pořádala Silent Disco, které jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. 

Bylo to pro mě něco úplně nového. Všichni jsme měli sluchátka a tancovali na hudbu, kterou jsme slyšeli jen my sami. Bylo trochu zvláštní vidět všechny kolem sebe tancovat, přičemž každý poslouchal něco jiného, ale zároveň to byla strašná sranda!

 

River front night

 

Přesně tyhle malé i větší zážitky jsou podle mě tím, co dělá můj výměnný pobyt tak výjimečným a úplně jiným než život, na který jsem zvyklá v Česku. 

A právě tyhle malé momenty jsou podle mě na výměně nejlepší. Nemusí se vždycky stát něco obrovského. Někdy je to jen obyčejný den ve škole, rozhovor s někým novým, výlet s hostitelskou rodinou, nakupování nebo situace, kdy si najednou uvědomím: „Počkat, já jsem fakt v Americe!“ 

Jsem ráda, že jsem se rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco úplně jiného. 

Možná právě proto se pořád vracím k té své větě ze začátku. Ne proto, že bych chtěla všechno stihnout a nikdy nezastavit. Spíš proto, že nechci jednou litovat toho, že jsem něco nezkusila jen proto, že jsem se bála, že to bude divné, těžké nebo nepohodlné. 

Na konci výměny si nechci říkat: „Mohla jsem toho zkusit víc.“ Chci si říct: „Tohle bylo boží!“

 

Tereza Plačková /RC Znojmo/, D6780 USA

 

Další články o dlouhodobých výměnách

Dlouhodobé pobyty AllEstonskoRakouskoJaponskoFinskoThajskoFrancieInboundiNěmeckoJižní KoreaHolandskoTureckoItálieParaquayMaďarskoKanadaitálieHolandskoMexikoArgentinaRumunskoNěmeckoIzraelPrezentaceŠvýcarskoBolívieSkotskoNorskoLitvaYEOUSAChileSlovinskoNový ZélandMexikoHostitelské rodinyEvropaEkvádorJihoafrická republikaPeruPolskoLetní táboryČeskoFinskoRodinné výměnyRuskoPortugalskoTureckoBelgieFrancieBelgieŠpanělskoRuskoBelgieUkrajinaIndonésieVelká BritánieŠvédskoŠvédskoDánskoTaiwanItálieBrazílieTaiwanKanadaAustrálieBrazílieIndieJihoafrická republikaKolumbieMexikoUSADlouhodobé pobytyUncategorized

 

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!