Síce trošku neskôr, ale všetkým vám prajem veselú Veľkú noc. Tento rok suchá, bez kraslíc ani korbáča. Naše slovenské veľkonočné tradície sa nevyrovnajú asi naozaj žiadnym iným (už v akomkoľvek slova zmysle), ale v dnešnom blogu sa dočítate, ako sa Veľká noc trávi v Argentíne a ako som ju oslávila ja, s mojou host rodinou. Tak pekné čítanie!
Minulý měsíc jsem měla jedinečnou příležitost cestovat do New Yorku a Washingtonu DC s 96 výměnnými studenty. Byla to neuvěřitelná zkušenost a za celou cestu bych mohla napsat knihu! Už při letu jsem si užívala každý okamžik, protože to byla první chvíle, kdy jsem byla úplně sama po dlouhé době, a opravdu jsem si to vychutnala. Letadlem to byla pohodová cesta, a co bylo ještě lepší, na letišti jsem už cítila jistotu a pohodlí, místo nervozity, která mě před odletem obvykle přepadávala.
Na začátku dubna jsem dostala příležitost jet šnorchlovat na bariérový útes. Jeli jsme tam se školou, zážitek z toho byl skvělý. I když jsem tu už několikrát šnorchlovala, protože město Cairns je nejznámější pro nejkrásnější bariérové útesy, vždy si to šnorchlování velmi užiju. Měli jsme dokonce i instruktora, který nám vyprávěl o bariérovém útesu a ukazoval nám všechny podmořské krásy.
Konečně pátek!!! I když jsem do školy nešla, vstala jsem jako bych normálně vstávala, dozabalila si věci a okolo půl devátý jsme i s Maxem vyrazili. Vyzvedli jsme si snídani v Mekáči, vyzvedli Calluma, takže jsme vzadu auta seděli já, pes a Callum. Ještě, že to bylo jen na půl hoďky, protože šest bych to nedala. Jakmile jsme dojeli do Currabubula, řekli jsme pápá Maxovi a Callumovi a vyrazili jsme na cestu. Jako není asi nic lepšího než mít celej zadek auta pro sebe. Okolo druhé hodiny odpolední jsme dojeli na místo určení číslo jedna. Místo určení číslo jedna byla česká restaurace!! V Sydney!!! On mi to Steve prozradil už o den dřív, ale i tak. To prostě vypadalo jak naše hospody. Oni tam měli český pivečko. Měli tam českou výzdobu, no úplně nádherný.
Po troch mesiacoch letných prázdnin sme sa opäť vrátili do školských lavíc. V dnešnom blogu Vám poviem o tom, aké je to byť v poslednom ročníku na argentínskej strednej škole a ako škola vlastne prebieha.
Ako ste si už mohli všimnúť, na južnej pologuli je všetko opačne ako u nás, na severnej. Takže aj letné prázdniny a leto sme mali až počas troch mesiacov od decembra až po február. Prvá vec, ktorá ma veľmi prekvapila, bolo, že mi nikto nevedel presne povedať, kedy sa školský rok začína. Nemajú to stanovené presne, tak ako my, a vraj každý rok začínajú v iný deň.
Možno ste v dnešných ranných hodinách zachytili správy či videli záplavu videí pochádzajúcich z juhovýchodnej Ázie. Videá zachytávajú ľudí utekajúcich z budov, sediacich na zemi, vody unikajúcej zo strešných bazénov luxusných hotelov či dokonca padajúcich stavieb.
Išlo totižto o zásah zemetrasenia s magnitúdou 7.7 ktoré sa od mesta Mandalay v Mjanmarsku rozšírilo s jeho otrasmi (neskôr s magnitúdou 6.4) do okolitých krajín ako je Čína či Thajsko. Prvá vlna zemetrasenia zasiahla približne o jednej hodine poobede a už si vyžiadala niekoľko obetí a tisíce zranených, a to iba v hraniciach Mjanmarska. Všetkých 6 Mjanmarskych regiónov vyhlásilo núdzový stav tak ako mnoho miest aj v okolitých krajinách.
