Poslední 2 měsíce jsem hodně lyžovala, jedla, psala, četla, pila hodně čaje, procházela se, kochala se, zlepšovala se ve spoustě věcí, učila se, smála se a užívala si. Objevila jsem nová místa ve Vancouveru, ale i mimo něj. Poznala jsem nové lidi. Začla jsem víc mluvit s těmi, kteří jsou inspirativní a mají mi co předat. Chodila jsem do restaurací na večeře a do kaváren na dorty. Běhala jsem podél oceánu a co nejvíc svých aktivit jsem přesunula ven, neboť slunce k tomu vyzývalo…
Vyplňovali jsme různé otázky, jak se máme ve škole, v rodině a jak se nám věnuje náš místní rotary klub. Když jsme měli první meeting v září, napsali jsme si sami pro sebe dopis s tím, že nám ho pak dají na 2. meetingu. Většina jsme psali, co bychom tu chtěli za tu dobu zažít, kam bychom se chtěli posunout ve francouzštině/ve škole apod. Když nám tenhle dopis pak v sobotu dali, bylo hrozně hezký ho číst, protože jsme většina dosáhli právě toho, co jsme si do něj v září napsali. V sobotu jsme pak ve skupinách připravovali hry pro outboundy…
Ke kanadské zimě patří samozřejmě snowdays, tedy dny, kdy jsou zrušené školní autobusy, a nejde se tedy do školy. Může to být kvůli velké zimy (od -40° je škola zrušená automaticky), kvůli hodně sněhu, kvůli ledu, nebo prostě protože je taková zima, že autobusy nejsou schopny nastartovat. To jsou moje nejoblíbenější dny. No a co se přes snowdays dělá? Nic moc. Někteří celý den prospí, někteří vyrazí ven na skidoo (snězných skútrech). Jednou se nám dokonce stalo, že jsme kvůli snowdays měli školu jen jeden den z celého týdnu…
Byla jsem lyžovat ve Whistleru, a bylo to nejkrásnější lyžování, jaký jsem kdy zažila. S mýma dvouma amigas jsme jely do Victorie, hlavního města BC. Jely jsme tam trajektem a strávily jsme tam celej den. A je to nádherný město, je tam vidět ten anglickej vliv a já jsem celý den jen chodila a opakovala slovo lovely. S Francescou jsme jednu neděli vyrazily do Vancouveru a strávily jsme okolo čtyř hodin jen chozením a hledáním kavárny s dortama. A nic, jo! Nenašly jsme nic. Já mám absťák po dortech, těch evropskejch, dobrejch, plnejch cukru, jo. A tady nic takovýho nemaj…
Rotary nám na prvním meetingu tady říkalo, že nám nastane, jak oni to nazývají, „magic moment“ a od té chvíle se nám jazyk – francouzština, bude učit mnohem snadněji. Upřímně nevím, jestli tzv. magic moment už u mě proběhl nebo ne, ale poslední týden/dva rozumím tak 80% všeho v hodinách a v běžných konverzacích se neptám, aby mi lidé větu zopakovali. Je strašně skvělý pocit, když jste najednou schopný rozumět o čem se lidé baví a být schopný se aktivně zapojit a bavit se s nimi taky…
První, co jsme měli na programu se jmenuje “Glissade”, netuším jak bych to přeložila a jestli to vůbec v češtině existuje. Každopádně jsme se klouzali po sněhu na nafukovacích kruzích po sjezdovkách. Bavilo mě to do tý chvíle, než se tři lidi, s kterýma jsem se měla sklounout, sklouzli beze mě a já tam zůstala nahoře a bez kruhu. V tu dobu už za chvíli zavírali, tak jsem někde sehnala kruh a musela se odhodlat sklouznout se sama…
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
Pro úspěšnou registraci k odběru novinek z našeho webu potvrďte prosím vaši emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme vám poslali. Děkujeme!
