Už to budou dva roky od doby, kdy jsem se přihlásila na Rotary výměnu, a nedokážu ani popsat, kolik se toho změnilo. Byla jsem tehdy holkou, co chtěla poznat svět, být ve středu všeho dění, vědět věci, které nevěděla, dělat věci, které ještě nikdy nedělala a poznat lidi, kteří by jí v životě posunuli o kus vpřed. 2 roky uplynuly a teď doma ve Vancouveru sedí úplně jiná holka, která je plná nostalgie a smíšených pocitů jen 4 dny před jejím návratem z výměny zpátky do Česka.
Jsem neuvěřitelně vděčná za všechno, co jsem tenhle rok prožila, za kamarády co jsem si zde našla, lidi co jsem potkala, za školu, která mi moc pomohla. Je hrozně věcí, které bych kdybych zůstala v Česku nikdy nepoznala a nezjistila. Míst, které jsem viděla bylo nespočet a i sebevíce článkama a fotkama nedokážu popsat, to co jsem viděla. I přesto, že rok se může zdát jako krátká a zároveň dlouhá doba, vím že je to dostatečný čas na změnu. Proto stejně jako já jsem se změnila tady, se změnilo spoustu věcí doma – v Česku. Myslím si, že proto je pochopitelné, že máme strach, strach vrátit se někam, kde je nám to tak blízko, ale vlastně daleko…
Druhý den ráno nás čekala návštěva Kensigthon Marketu, kde lidi chodí nakupovat čerstvé ryby, croissanty nebo uzeniny a maso. My jsme tam posnídali a užívali si atmosféru právě se probouzejícího města. Odpoledne nás čekal volný čas a tudíž nákupy. Poté už jsme měli na plánu dalších několik hodin v autě, kdy cíl byl Niagáry. Na vodopády jsem se těšila asi nejvíc z celého výletu a bylo proč. Byli jsme tam celé odpoledne i večer a bylo to něco úžasnýho. Lodí jsme se vydali až přímo k vodopádům, kde jediný co jsem viděla byla duha, jinak jsme byli úplně mokrý a koukat na ně z dálky bylo asi zábavnější…
Večer druhého dne jsme se usadili na Brodway a shlédli muzikál Aladin, což byl další z nádherných zážitků. Na konci dne jsme se vrátili na Times Square, abychom ji viděli večer se všema světlama. Bylo to asi nejrušnější a nejzmatenější místo, na kterém jsem kdy byla. Kdybych se nedržela za batoh někoho od nás, hned bych se ztratila…
Nedokážu si představit, že najednou přijedu domů, sednu si na postel, budu vedle sebe mít v kufru sbalenej celej jeden rok a pak co? Bude to strašně zvláštní a těžký. Už teď mám naplánováno několik výletů, budu se muset zabavit každý, abych to nějak přežila, hah. Nechce se mi odsud odjíždět, mám tady kamarády a normální život, kterej mě baví a kterej považuju za překrásnej…
Zbývají mi tři měsíce. Za chvíli máme poslední meeting s ostatními studenty. Nemůžu ale uvažovat jen tak, že už to brzy skončí. Snažím se užít si opravdu každý moment. Moje host rodina může potvrdit, že doma moc času nejsem. Snažím se trávit hodně času venku, aspoň do té doby, než se v polovině června objeví všemožný hmyz…
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
Pro úspěšnou registraci k odběru novinek z našeho webu potvrďte prosím vaši emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme vám poslali. Děkujeme!
Subscribe
Pin It on Pinterest
Používáme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější prohlížení našich webových stránek. Další používáním tohoto webu s tím souhlasíteSouhlasímVíce informací
