Tato výprava mě napumpovala adrenalinem, který se ukázal být klíčovým v tom, co následovalo. Já, Lara a Elise (Česko, Švýcarsko, Belgie) jsme byly už téměř u našich stanů, když na nás Josephine (Dánsko) zavolala: „There’s a mouse in our tent!“ „Huh,“ byla Lařina reakce. Ukázalo se, že někdo z nás (já) nechal ve stanu balíček rozinek, a že místní fauna má velice vytříbený čuch…
Když 22. března v 16:40 z runwaye 17R v Calgary vzlétal Boeing 787 Dreamliner, byl jsem v něm. Naštvaný na koronu. Přes zatmavené okénko jsem sledoval, jak se mi prérijní krajina v Albertě vzdaluje z dohledu a s nimi i má víra, že bych zde přeci jenom mohl zůstat. Před týdnem, když jsem lyžoval v Lake Louise, by mne ani nenapadlo, že bych teď, o týden později, mohl být na cestě domů…
Možnosť vycestovať na rok a spoznať kultúru inej krajiny mi otvorilo obzory a pripravilo ma to na ďalšie kroky v mojom živote. Našla som ľudí, ktorých môžem považovať za rodinu. Som si istejšia v rozhodnutiach, ktoré robím. Viem fungovať samostatne v každej situácii. Za toto všetko ďakujem jedine Rotary…
Už na prvním meetingu při prvním představení výměny s Rotary nám bylo řečeno, že pokud si vybereme státy jako USA nebo Kanadu, s velkou pravděpodobností budeme v malém městě „uprostřed obilí“. Při výběru Kanady jsem toto měla v mysli, ale netušila jsem, jak to bude vypadat v praxi. Rok uprostřed ničeho měl silné i slabé stránky, určitě by to nebylo pro každého. Já jsem ale byla se svou exchange neskutečně spokojená a už se nemůžu dočkat, až se do severního Ontaria vrátím…
Pocity, zážitky, zkušenosti – něco co mi už nikdy nikdo nedá a nevezme. Je to nevratná zkušenost, ze které budeme všichni čerpat po celou dobu našich životů. Jsem nepopsatelně vděčná, že jsem měla tu možnost toto prožít.
