Flanders Summer camp 2019

Čokoláda, pivo a srdce Evropské unie. Tato slova jednoznačně charakterizují jednu poměrně malou zemi na západě Evropy. „Belgie je sice malé, nikoli ale bezvýznamné království.“ Toto heslo se snažili organizátoři Flanders summer campu od začátku vštípit do hlav mně a všem dalším 17 účastníkům. A úspěšně.

Celé této zábavě ale předcházela velmi strastiplná cesta. Můj let z pražského Letiště Václava Havla byl totiž v neděli 18. srpna, na kterou byl naplánovaný, zrušen, a já tak musel čekat do pondělí, než budu moci alespoň přes Mnichov do Bruselu odcestovat.

Nakonec se ale vše, nepočítám-li ztrátu kufru na letišti, povedlo a já mohl konečně vlakem vyrazit směr Antverpy. Tam se mě organizátoři ujali a dvoutýdenní zábava mohla začít.

Během prvních pěti dní jsme kromě teambuildingových aktivit taky poznávali krásné přístavní město Antverpy. Prohlédli jsme si nejen historické katedrály a náměstí, ale rovněž Rubensovo muzeum, s nímž je toto, z velké části židovské, město velmi spojováno. První výlet mimo Antverpy přišel ve čtvrtek, kdy jsme měli celodenní program v menším městě Mechelenu, jednom z nejhezčích a nejklidnějších měst celé Belgie.

Pak už ale byl na řadě volný den, na který jsme se všichni po náročném prvním týdnu těšili. Náplní bylo pro většinu samozřejmě nakupování. To ovšem mezi mé koníčky úplně nepatří, a tak jsme se spolu s dalšími čtyřmi účastníky vydali do Masova muzea.

V neděli už nás čekalo hlavní město nejen Belgie, ale i celé Evropy, jak je Bruselu přezdíváno. Ve 35 stupních byla sice tato návštěva trochu náročná, především proto, že jsme celý Brusel projezdili na kole, ale i přesto to stálo za to. Načerpané síly z předešlého dne byly ale rázem pryč.

Druhý týden byl o něco více cestovní. Navštívili jsme známá turistická místa jako Bruggy nebo Gent. Co se značné části naší skupiny také líbilo byla návštěva antverpských pivovarů, které rozhodně patří k části belgické kultury.

Na závěr campu jsme dostali za úkol společně vytvořit prezentaci o předešlých dvou týdnech strávených v Belgii, což se nám sice s vypětím všech sil, ale nakonec přeci jen celkem podařilo. Tato prezentace byla pak hlavním programem závěrečného galavečera, který byl kromě účastníků věnován především zástupcům všech 14 antverpských Rotary clubů, které nás během předešlých dvou týdnů měly na starost.

Pak už nám ale nezbylo nic jiného než se rozloučit, všem, za jejich pohostinnost poděkovat a vyrazit zpět do hostelu, kde nás všechny čekalo balení. Po něm už přišla ona nepříjemná chvíle loučení se všemi nedávno získanými přáteli a odjezd na letiště, ze kterého jsme se všichni rozletěli zpět do celého světa.

Myslím si, že nejen za sebe, ale i za ostatní účastníky tohoto campu můžu klidně říct, že heslo „Rotary connects the world“ opravdu platí.

Marek Jakšič , 19 let, Rotary klub Tábor