Jak bychom si mohli skutečně vážit něčeho, co by nikdy neskončilo? I ty nejkrásnější chvíle musí jednou pominout, abychom je dokázali docenit, Přiznám se, že jak začínám psát, začíná se mě trochu jímat smutek. Chybí mi všechno, co jsem na té druhé straně světa zanechal. Všichni ti lidé, zážitky, každodenní rutiny, oblíbená jídla… ale i kus mě samotného tam zůstal — v Indii, kde jsem prožil svůj výměnný pobyt.
Na druhou stranu si moc vážím příležitosti, která se mi naskytla. Když můžu s čistým svědomím říct, že ničeho nelituji a že mi můj rok v Indii chybí. Je to něco neskutečného prožít celý rok mimo všechno známé, ponořen do jiné kultury a zvyklostí. Ten podivný pocit “neznámosti” mne doprovázel po celou dobu výměny.
Naštěstí jak vám každý jiný výměnný student potvrdí – jednou se tak asi během třetiny roku vzbudíte a cítíte se doma. Všechny ty pochybnosti, myšlenky na to, že tam vlastně nepatříte, a obavy z budoucnosti jsou pryč. Zůstanete tam už jen vy – o něco odvážnější, vyspělejší a obohacenější. Tentokrát už ale nejste sami. Máte kolem sebe novou rodinu, přátele, a i ten vzdálený sen, pro který jste kdysi přemlouvali rodiče a vypisovali nekonečné přihlášky a doufali, že to vyjde. Ten sen je najednou tady. A vy ho žijete.
Nic není dokonalé – ale žít v přítomném okamžiku se tomu blíží
Naučit se opravdu prožívat přítomnost je podle mě to nejcennější, co si z výměnného pobytu můžete odnést. Vsadím se, že ať jste jakýkoliv člověk s otevřenou hlavou a vrhnete se bez očekávání do něčeho tak šíleného jako je roční výměna, není nic, co by se mohlo pokazit. A co víc – máte naběhnuto na ten nejlepší rok se vzpomínkami na které už nikdy nezapomenete. Každý člověk, kterého potkáte, ve vás něco zanechá. Každá příležitost, které řeknete „ano“, vám otevře nové dveře, přivede vás ke kamarádům, se kterými byste se jinak nikdy nesetkali, a přidá vám do sbírky příběh, který vám doma nikdo neuvěří.
Co je nutné překonat
Výměnný pobyt však není jen o neustálé euforii. Člověk se v něčem musí I překonat. Pro někoho je výzvou samotné přežití v neznámém prostředí, pro jiného boj s jazykem nebo kulturními rozdíly. V mém případě to byla neustálá tendence srovnávat svůj pobyt s ostatními. Měl jsem pocit, že někdo zažívá víc, má lepší hostitelskou rodinu nebo víc cestuje. Naštěstí mi v takových chvílích pomohli přátelé – ať už místní, nebo ostatní výměnní studenti, kteří si procházeli něčím podobným.
Díky tomu jsem se naučil dívat se na svůj vlastní příběh s větším nadhledem a vděčností. Každý výměnný pobyt je jiný a každý má svoji hodnotu. A přestože ten můj už skončil, zůstává se mnou dál. V lidech, zážitcích a v tom, kým jsem se díky němu stal.
Vít Ruibar, RC Ostrava → Indie 3201, Outbound 2024-25
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
