Již dva měsíce žiji v menším městě na severu Argentiny, kde jsem se rozhodla strávit svůj výměnný pobyt. Pomalu si zvykám na úplně jiný rytmus života. Každý den tady vypadá trochu jinak než doma v Česku a, upřímně, mě to dost baví. Do školy vstávám už ve tři čtvrtě na šest, protože vyučování začíná v sedm. První dny to pro mě byl šok – zatímco v Česku bych tou dobou teprve snídala, tady už stojíme všichni na školním dvoře. Každé ráno se společně vyvěšuje argentinská vlajka a zpívá hymna. Je to krásný zvyk, který ve mně pokaždé vyvolá pocit sounáležitosti a dokonce i hrdosti, byť nejsem místní. Výuka se od té české dost liší. Učitelé jsou přátelštější a studenti otevřenější. Všichni se zdraví polibkem na tvář, což mi ze začátku připadalo zvláštní, ale teď je to už přirozené. Po vyučování se často scházím s kamarády, pijeme maté, jíme a prostě si povídáme, klidně i celé hodiny. Lidé tady nikam nespěchají – čas plyne pomaleji a všechno je tak nějak uvolněnější. Myslím, že je důležité najít si i vlastní koníček nebo sport.
Pro mě je to tanec – něco pevného, co vím, že bude každý týden ve stejný čas na stejném místě. Pomohlo mi to získat stabilitu, kterou jsem po příjezdu do nové země zoufale potřebovala. Vůbec nevadí, že moje španělština zatím ani zdaleka nedosahuje úrovně, abych lektorce úplně rozuměla; prostě vnímám hudbu a ono to nějak dopadne. Tanec mě dokáže uvolnit, je to pro mě radost i vášeň a pokaždé, když tancuji, cítím se jako doma. Večeří se až kolem desáté večer, o víkendech často s rodinou u grilu, kde se připravuje tradiční asado. Na odlišné časy jídel jsem si zpočátku vůbec neuměla zvyknout a občas jsem měla hlad; bojuji s tím někdy i teď. No jo, všechno prostě nejde hned.
Karolína CETLOVÁ, /RC Opava/ – D4851, Argentina
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
