První měsíc je za mnou. První měsíc plný jídla, poznávání nových lidí a hlavně nekonečného ‚What did you say?‘ a ‚What does that mean?‘ jelikož studenti občas zapomenou, že opravdu mluvit čínsky neumím. Na oslavu mého měsíce tady na Taiwanu jsme s mým klubem, a samozřejmě rodinou, jeli do 花蓮, nebo li Hualien, části Taiwanu, která je z největší části pokryta horami, v něž dodnes žijí domorodí lidé, o kterých Vám za chvíli také něco povím.
Nejprve bych ale chtěla začít s mými zážitky ze školy, z festivalu, grilovaček, hot potu a každodenního výletu do 7-11. Týden po mém příjezdu jsem nastoupila do školy nesoucí název 新民高中[šin min gao čong], Shin Min High School. Je to škola privátní, zaměřená na všemožné různé obory. Mě, díkybohu, dali do anglické třídy, tudíž pro mě není takový problém se se studenty dorozumět a případné krušné momenty jednoduše přeložit přes Google.
K mému údivu jsou tu studenti opravdu neskutečně přívětiví a hodní, jediné, co mi vadí, je to, že se na Vás stále dívají. Pohledy všech cítíte na sobě neustále, ať už uděláte krok ze třídy nebo jdete na záchod. Ze zážitku mého polského kamaráda Kajetána, kterému na záchodě u pisoáru podal ruku kluk a chtěl se seznámit, mám úsměv na rtech doteď. Co se týče školy…Abych pravdu řekla, naprosto se mi nelíbí jejich systém učení. Dvě hodiny máte ten stejný předmět, a lidi nedávají vůbec pozor, do školy musí přijít v 7:30 a odcházejí o 10 hodin později..naprosto unavení a z celého dne si neodnesli nic. Nevím, proč se říká, že jsou asijské školy těžké, jelikož o této to rozhodně neplatí.
Jedny z highlightů prvního měsíce jsou ale grilovačky a společné večeře, na které nás každý láká. Tedy ti, kteří se anglicky mluvit nebojí. Trávím tak čas s Kajetánem, polským studentem, a Leou z Německa společně se spolužáky z jejich tříd. Oba jsou i přes některé své nálady skvělí a to platí také o ostatních.
21.9. v ranních hodinách jsem se vydala tedy na onen výlet do východní část Taiwanu, Hualienu. Bohužel přes hory nemůžete udělat vzdušnou čáru, a tak jsme museli celý ostrov objet a trvalo to pěkných 6 hodin tam, 6 hodin zpět. Vůbec s tím ale problém nemám, jelikož výhledy, které se mi naskytly, mi v hlavě zůstanou ještě hodně, hodně dlouho. Ta krásná příroda, i přes obrovské vedro a vlhko, mě naprosto překvapila a uchvátila. Nedotknuté lesy, řeky, obrovské hory a kopce, to všechno zde můžete vidět. Nejlepší na tom je, že je tento pohled vždycky alespoň trochu zahalen hustou mlhou, a tudíž ve Vás navodí temnou, avšak příjemnou, atmosféru.
Dalším údivem byl pro mě způsob žití domorodců. Dívky musí ve svých 15 letech projít zkouškou ze tkaní, chlapci pak musí zabít člověka a uříznout mu hlavu, vše pro to, aby dostali obličejová tetování, která jim pak budou sloužit jako lístek k volnému přechodu k jejich předkům. Musím říct, že myšlenka, že si prostě pro někoho z turistů přijdou a zabijí ho, mi hlavou prošla několikrát.
Výlet v Hualienu byl na tři dny a dvě noci, které jsme strávili v různých hotelech, nicméně velmi luxusních a krásných. Užila jsem si japonský onsen u sebe na pokoji, udělala si snad po pár letech pořádnou vanu a naprosto si užívala čas, který jsem mohla strávit mimo školu. A to nejlepší? Kulinářské zážitky. Musím souhlasit s tím, že výměna na Taiwanu se pro mě rovná jídlo. Mořské plody, tofu, polívky, saláty, HOVĚZÍ. Pokud si myslíte, že jste někdy měli v Česku fakt dobré hovězí, tak jste neměli tohle. Tenounké plátky hovězího, které se smaží ani ne minutu, a tak si ponechávají svou šťavnatost a chuť. Lahoda. Ani pořádně nevím, jak to vysvětlit. Je to, jako byste měli kousek saténu v puse.
Abych vše shrnula, výměna je prozatím skvělá a nemůžu si na nic stěžovat, kromě dlouhé školy. Zelená je tady zelenější, teplo teplejší a jídlo chutnější!
Další články od Simony
RYE Outbound 19/20 -> Taiwan
