Jak to všechno začalo
O výměnném pobytu s Rotary jsem se dozvěděla přes kamaráda, který byl v Kolumbii. No a když jsem to začala víc zjišťovat, úplně mě to chytlo. Jasně, že jsem se koukala i na jiné možnosti, ale upřímně — všechno bylo finančně mimo realitu. Rotary mi přišel jako nejlepší kombinace dobrodružství, podpory a možností. Rozhodnutí vyjet bylo 100% moje. Chtěla jsem si zkusit něco nového, naučit se jazyk a prostě si dát životní challenge.
Domácí bazírování vs. německá rutina
Během roku jsem žila v několika hostitelských rodinách — každá úplně jiná, ale všechny mě naučily něco důležitého. Největší lekce? Komunikace a přizpůsobení. Jo a že „večerka“ může být opravdu ve 20:00, když je to napsané na ledničce. Ale všechny rodiny se o mě staraly fakt krásně, braly mě jako součást.
Schule jako druhá realita
Chodila jsem na Gymnázium v Delmenhorstu. Normální škola, jako doma — ale s extra dávkou Hausaufgaben. Byla jsem zapojená do běžné výuky, a nakonec jsem dostala i certifikát o absolvování. Nejlehčí předmět? Angličtina (ha, kdo by to čekal). Nejtěžší? Německá gramatika – přísahám, že tam doteď bojujou s tím, jak používat členy. Ale učitelé byli fajn a spolužáci časem taky. Žádné prezentace o Česku jsem nemusela, takže jsem si neuřízla ostudu s výslovností slova „Bohemia“.
Rotary svět
Na začátku jsme chodili na meetingy každý týden, pak to bylo méně často. Většinou to byly společné večeře a pak nějaká prezentace. Jednou jsem i já měla prezentaci o sobě — německy, což byl adrenalin jak skok padákem. Kapesné bylo 100 € měsíčně, ale přiznám se, že na všechno, co jsem chtěla dělat, to nestačilo. Ale nelituju — využila jsem ten rok naplno. Měla jsem super counselor, členku klubu, která mě zachránila, když šlo do tuhého. Jinak klub byl… jak to říct… dost old-school. Plný bohatých pánů, co si povídali o investicích a víně, takže úplně jsem tam nezapadla. Ale byli milí.
Přátelé, které nechceš ztratit
Největší poklad toho roku byli jednoznačně ostatní výměnní studenti. S nimi jsem byla skoro denně, jezdili jsme na výlety, spali u sebe, vařili mezinárodní jídla a smáli se jazykovým přešlapům. Němečtí kamarádi byli trochu tvrdší oříšek, ale pár se jich najde i do života.
Cestování, zážitky, chaos
Zúčastnila jsem se všech velkých výletů – týdenní Deutschlandreise (neplacená!) byla boží, ale pak přišla Eurotour: 19 dní, 10 měst a nekonečně zážitků za cca 2000 €. Navštívili jsme Paříž, Barcelonu, Monako, Řím, Benátky a další města. Byl to masakr — v tom nejlepším slova smyslu. Navíc jsme měli čtyři orientační meetingy a jednu konferenci. Některé byly víc únavné než užitečné, ale poznat ostatní outboundy bylo pro mě důležité.
Návrat domů (a co dál?)
Když se blížil konec pobytu, byla jsem hrozně rozpolcená. Část mě se těšila domů, ale větší část nechtěla vůbec odjet. Po návratu jsem si musela chvíli zvykat – rodina, čeština, staří kamarádi. Ale teď už zpětně vím, že ten rok mě neskutečně posunul. Byla jsem nedávno dva týdny v Itálii za kamarády z výměny a v říjnu už mám letenku do Argentiny.
Rady pro budoucí dobrodruhy
Běž do toho. Se vším všudy. Nečekej, že to bude lehké – ale bude to stát za to. Buď otevřený, mluv s lidmi, neboj se dělat chyby. A hlavně: nenech se odradit prvními týdny. Jazyk se naučíš, kultura si tě vezme a ty zažiješ něco, co tě bude formovat celý život.
Jolana JANIŠOVÁ, RC Český Krumlov → Německo 1850, Outbound 2024-25
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
