Z Brna na Aljašku – zatím to nejlepší rozhodnutí

Čau všichni! Jmenuji se Maxim Špavor, pocházím z Brna a už třetí měsíc trávím svůj výměnný pobyt v Anchorage na Aljašce. Když jsem odlétal, vůbec jsem netušil, co všechno mě tu čeká – a hned po příletu jsem zjistil, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Za tu dobu jsem zažil víc, než jsem si dokázal představit – spoustu dobrodružství, nespočet nových kamarádů z celého světa a hlavně jsem se posunul dál – fyzicky i mentálně. Hraju tu americký fotbal a upřímně, byla to zatím ta nejlepší sezóna mého života. Celý svůj pobyt si natáčím a brzy ho začnu sdílet na YouTube pod názvem MaxedOut – od chvíle, kdy jsem doma zamkl dveře, až po všechna dobrodružství, tréninky a školní zážitky. Stejně tak plánuji postovat i na Instagramu – @maxed0ut. Za první tři měsíce se mi splnilo spoustu věcí, o kterých jsem jen doufal, že je tady zažiju. A to nejlepší mě teprve čeká. Takže pokud vás zajímá, jak vypadá život studenta na Aljašce – čtěte dál! Anchorage – město mezi horami Kde to vůbec žiju? Žiju v Anchorage, v největším městě Aljašky, které má zhruba 290 000 obyvatel. Město leží v Cookově zálivu a je doslova obklopené horami – kamkoli se podíváš, hory máš vždycky na dohled. Dva dny po mém příletu mě hned jeden z rotariánů, Jim Dimmagio, vzal na svou rybářskou loď do Sewardu, což je asi dvě hodiny autem od Anchorage. Prakticky, nikdy předtím jsem v životě nerybařil, takže jsem vůbec nevěděl, co očekávat. Jel jsem tam se svým host dědou – den předem jsme jeli do Jimova domu u přístavu, přespali tam a brzy ráno vyrazili na výpravu. Bylo to naprosto úžasné, hlavně počasí – lepší jsme mít nemohli. Koupili jsme si čaj v přístavu a vypluli na celodenní plavbu. Jim samozřejmě přesně ví, kde se zdržuje nejvíc ryb, takže jsme se vydali na dvouhodinovou plavbu zálivem. Byla to ta nejkrásnější plavba mého života – s každou zatáčkou se měnila krajina a výhledy na hory, které byly doslova všude kolem nás. Všude plno racků a také papuchalků. Dokonce jsem viděl i velryby – konkrétně keporkaky. Úlovek byl skvělý – podařilo se mi chytit několik lososů stříbrných a dokonce toho největšího ze všech, většího, než měl samotný Jim i můj host táta.  

Na konci sezóny coachové vybírají nejlepší hráče z JV, kteří se mohou připojit k varsity pro playoffs. Modlil jsem se, abych se tam dostal, protože jsem věděl, že jsem do toho dal všechno. A ono se to stalo – DOSTAL JSEM SE DO VARSITY! První tréninky byly spíš seznamovací, ale postupně jsem si vybudoval místo i respekt. Dostal jsem novou helmu, pruhy na helmu a písmeno „A“ jako Anchorage – pro hráče to tady znamená hrozně moc. West Anchorage High School. Moje škola je v porovnání se školami v Česku obrovská – chodí sem kolem 2000 studentů a je to největší škola na celé Aljašce. Je to zároveň druhá nejvíce diverzitní škola v celé Severní Americe, což je naprosto neskutečné. Mluví se tu přes 90 jazyky, takže tu mnohem víc zapadám a lidi mě berou jako úplně normálního studenta. Zajímavé je, že všech pět nejvíce diverzitních škol v celé Severní Americe se nachází právě tady v Anchorage, což jen ukazuje, jak kulturně pestré tohle město je. Škola je vybavená vším, co si dokážete představit. Jsou tu dvě obrovská hřiště na americký fotbal, několik tenisových kurtů, dvě tělocvičny, dvě posilovny a spousta dalších objektů. Třídy jsou plné moderních technologií – máme 3D tiskárny, celé natáčecí studio, laboratoře a spoustu učeben přizpůsobených různým stylům studia. Tříd jsou tu doslova stovky. Systém se tady hodně liší. Každý učitel má svou vlastní třídu a ještě jedna věc – školy tady jsou extrémně patriotické. Každé ráno se recituje přísaha vlajce, všude visí loga týmů a školní barvy, a hlavně – školy mezi sebou šíleně soupeří ve sportech. Každý zápas je obrovská událost a celé Anchorage tím žije. Lidi fandí, nosí mikiny s logem školy a u nás všichni křičí: „Go Eagles!“ V rozhlase to tu často zakončí hláškou: „And remember – West High is the best high!“ A jak se tu mezi studenty říká: „East is least.“ Jinak mě na škole zná skoro každý. Mám tu spoustu kamarádů – ať už z fotbalového týmu, nebo jen od vidění. Celkově je to skvělá zkušenost a tahle škola je něco, na co nikdy nezapomenu. Moje skvělá host rodina je naprosto úžasná – máme snad ten nejlepší vztah, jaký vůbec může existovat. Skládá se ze dvou host bratrů (16 a 12 let) a jedné host mámy. Tahle rodina miluje sport, jako většina tady na Aljašce, hlavně baseball. Žijeme spolu v naprosté pohodě a symbióze.

Na úplný konec chci poděkovat člověku, který mi z Rotary pomáhal úplně nejvíc a bez kterého bych se nikdy nedostal tam, kde jsem teď – děkuji moc, pane Sládku! 

 Maxim ŠPAVOR, /RC Brno/ – D5010, USA