Za poslední měsíc se zase stalo tolik věcí! Byla jsem na lodi! A s tou lodí jsme se plavili kolem celého centra Vancouveru! To byl zážitek. Byla to jedna z akcí, které tady maturitní ročník má, a bylo to krásný. Měli jsme tam večeři a DJ a já tam poznala další skvělý kamarády.
Byla jsem na Cirque du Soleil a bylo to šílený! A drahý. Ale krásný. Zúčastnila jsem se spousty akcí s Rotary a uklízení břehu oceánu byla moje nejoblíbenější. OSLAVILI JSME DÍKUVZDÁNÍ! Na to jsem se těšila snad nejvíc. Měli jsme obrovskýho krocana, hodně příloh a naprosto nejlepší dýňovej koláč. Sešla se celá rodina a v našem velikém domě jsme povečeřeli ve 22 lidech. Nejvíc jsem si ale teda užila to, co přišlo po večeři. S plným bříškem, spoko loko, jsem se schoulila v křesle pod deku a koukala s dětma na pohádku o dinosaurovi. To mi bylo úplně nejlíp za celou dobu, co jsem tady.
A taky jsem hodně veslovala! Hodně, hodně! Tak moc, že mi krvácely v jednom kuse ruce a puchýřů mám doteď 7. Ale vyplatilo se to, protože jsme měli v sobotu regattu. Teda vstávat jsem musela ve 4:30, což bylo velký, moc velký špatný! Ale dostali jsme pizzu a donuty, tak to bylo dobrý. A porazily jsme 2 hodně úspěšný týmy, tak to taky dobrý. Prostě veslování dobrý, no.
Oslavili jsme 100 let Československa
Těch 100 let bylo krásných. Krutých, bolestivých, plných slz. Bylo spoustu bojů, zbraní, úmrtí. Revoluce, vítězství, prohry. Časy národní hrdosti, zasloužené radosti, samozřejmé slušnosti,ale i časy plné povrchního povyšování se, planých řečí a hlubokého studu. Přes to všechno to však bylo století existence nádherné, samostatné země, která byla moc statečná. Běhěm těch 100 let se v ní objevilo spoustu lidí, které jí chtěli uškodit, zahanbit, nepoznatelně změnit či jinak poznamenat. No a hele, ona nám vydržela! A pořád drží, ikdyž už to chvilkama vypadá, že to dál nezvládne, a já se jí teda vůbec nedivím. Vydržela a přestála 100 let, a ačkoliv to teď má dost těžký, bude snad dostatečně silná a zvládne to i v nadcházejících letech a dekádách.
V časech jako jsou tyhle, kdy nemáme v čele naší země skoro nikoho, ke komu můžeme vzhlížet, komu můžeme věřit a kdo může být naším morálním vzorem, v časech právě takových je potřeba prohledat minulost a najít toho člověka tam. Najít ho, udržet jeho myšlenky a snažit se šířit všechno to dobré, díky čemu k němu vzhlížíme. A tak posledních pár dnů přemýšlím o pár takových lidech, lidech, které bychom teď v naší zemi potřebovali. Je jich spoustu, ale jeden je tak nějak na vrcholu toho všeho. Jak by taky nebyl, když je tím, kdo nás do celé téhle krásné, české šlamastiky zatáhl!
Tomás Garrigue Masaryk
Já k tomu snad víc psát ani nemusím. To se vám rovnou vybaví muž, ke kterému máte respekt, ke kterému máte sympatie a kterého považujete za Prezidenta s velkým P. A taky určitě ten bílý vous a kulaté brejličky! No. Pan Masaryk řekl a napsal spoustu krásných a inteligentních věcí. Takových, že vás to až pohladí po vaší vlastenecké duši. Já jsem vám chtěla ukázat jen jednu, ale nejde mi vybrat jen jeden příklad, a tak sem dám ty nejhezčí, jo? Tak jo!
Další články od Evelíny
