Můj rok v Paříži

Moje cesta začala na pražském autobusovém nádraží Florenc. Rozhodla jsem se dojet do Francie autobusem vzhledem k mému strachu z létání a velikosti mého kufru, do kterého bych se s přehledem vešla i já.

Pak jsem se tedy během těch patnácti hodin v autobuse snažila zopakovat své školní základy francouzštiny, což se ale po příjezdu ukázalo být úplně zbytečné protože jsem nerozuměla ani slovo. Na letišti, kde jsem později přesunula, na mě začala mávat menší paní a anglicky mi vysvětlila že si mě bere domů. Přes všechny moje obavy z toho jaké to bude mi přišlo jako by si mě vyzvedával někdo kdo mě už dobře zná, až na to že jsme se samozřejmě viděli poprvé.

První host rodina a začátky

Moje první host maminka byla hrozně pohodová. Brala mě opravdu jako součást rodiny a povídali jsme si spolu vždycky u skleničky růžového vína, jak to měla ráda. I když měla hodně práce, snažila se mě brát všude možně a ukazovat mi svoje oblíbená tajná místa v Paříži. Po večerech jsme spolu koukaly na seriál Sex and the city, který je podle ní základní vzdělání. Moje první čtyři měsíce byly teda moc fajn, ale taky dost náročné.

Škola

Svoji školu jsem neměla moc ráda, i když jsem si našla dobré kamarády, bylo těžké zapadnout. Ve Francii je taky střední škola hodně náročná i pro místní, běžně jsme chodili do školy v sobotu… času na chození ven moc nezbylo. Jediná opravdu dobrá věc ve francouzském vzdělávácím systému jsou dvoutýdenní prázdniny každé dva měsíce. Tak jsme se s mojí první rodinou vydali do Amsterdamu, odkud mám moc hezké vzpomínky.

Stěhování

No a pak nastal čas změnit rodinu a přestěhovala jsem se pár kilometrů dál do nového města. Moje druhá rodina byla Alžírsko-německého původu a chvilku mi trvalo než jsem si na změnu rodin zvykla. Ale potom to bylo taky super, neměli jsme bohužel moc času dohromady kvůli školám a pracím. Měla jsem teda hodně času sama pro sebe což bylo fajn, protože jsem mohla chodit ven s kamarády. Ale i tak mi moje rodina věnovala každý volný moment, byli na mě hrozně hodní, seznámili mě s jejich kulturami a zvyky, což bylo pro mě dost zajímavé.

Vše jednou skončí

Moje třetí rodina si mě bohužel nemohla vzít, tak jsem se nakonec ještě vrátila do své první. A poslední dva měsíce byli v Paříži asi nejlepší, možná kvůli tomu že bylo teplo, nebo že jsem si konečně připadala aspoň trochu jako francouzska, prostě to bylo moc fajn. Chodila jsem jako vždycky objevovat Paříž, na procházky okolo Seiny, na pozdní francouzské večeře. A pak už mi nezbývalo než jen se vrátit zpátky na to staré známé autobusové nádraží, rozloučit se a nastoupit do autobusu směr Brno.

Adina GALETOVÁ, Rotary klub Brno → Distrikt 1771, Francie