JSEM UŽ OFICIÁLNĚ DOMA! Teď jsem vstala po náročné 22 hodinové cestě, která by se dala popsat všemi možnými slovy.
Vše začalo v Praze, kde jsem udělala svůj první check in a během chvilky jsem držela v ruce tři palubní lístky. Měla jsem po předání kufrů hodinu čas a musela jsem se rozloučit s rodinou. Nebudu lhát; i když jsem ještě před měsícem sama sobě a všem v okolí říkala, že na letišti při loučení plakat nebudu, mýlila jsem se.
Po kontrole příručního zavazadla a věcí, co jsem měla s sebou na palubě, jsem se už odebrala hledat gate, ze kterého jsem letěla před pár měsíci do Španělska se školou Teď mne ale čekal let, směr PAŘÍŽ!
Po pasové kontrole u gatu jsem se usadila mezi dvěma pány; po mé levici seděl tatínek, co měl přes uličku rodinu, takže si mne vůbec nevšímal. Za to po mé pravici byl u okénka pán, který byl hodně vystresovaný z cesty. H O D N Ě. Pořád si otíral čelo a cukal s sebou. A aby neprospal výstup z letadla, nastavoval si budíky na každých 10 – 15 minut. Nutno podotknout, že v tu chvíli jsem nebyla z cesty vůbec nijak v rozpacích.
Po dvouhodinové cestě do města světel, jsem měla necelou hodinu a půl na přesun z terminálů, což bylo prakticky lehči, než jsem myslela. Jen to bylo hrozně dlouhé. Pořád jsem viděla číslo terminálu, ale terminál nikde.
Poté už jsme se procházely po pařížském letišti, které se nedá srovnat s žádným obchoďákem v Praze. GUCCI, LV, PRADA. Všechno a ještě duty free.
Teď bych ráda poděkovala svojí všímavosti, protože jsem před gaty našla tabuly se jmeny cestujících, která je pak odkazovala, aby si zašli na informace o gatech. Letmo jsem zahlédla svoje jméno a společně se svou novou “kamarádkou” jsme šly na nedaleký stánek s informacemi. Na poslední chvíli jsme se dozvěděly, že nám změnili gate, opravdu jen nepatrná změna