Tak. První zkoušku výměny mám za sebou. 30 hodin beze spánku, lehký panický záchvat v Lisabonu a nesnesitelná nuda v sedmihodinovém letu. Tak nějak by se asi dala shrnout moje cesta z Česka do Brazílie.
Moje cesta
Všechno to začalo jízdou do Prahy. Od ní bydlím asi 4 hodiny autem, takže jsme vyjížděli někdy kolem druhé ráno. S mamku jsme byli nuceni jet slušně, protože policie měla zrovna ten den nějakou akci a hlídky byly doslova na každém rohu (díky Bohu za Waze). Cestou jsme si samozřejmě dali snídani kdesi 60 kilometrů před Prahou. Tam taky vznikla moje poslední společná fotka s mamkou za tento rok.
A pak už teda jenom zbývalo dostat se na letiště, kam jsme přijeli asi se čtyřhodinovým předstihem. Proběhlo odbavení kufrů a krátké loučení. Musím říct, že jsem se malinko bál bezpečnostní kontroly, protože jsem naposledy letěl když mi bylo 6 let a vůbec nic si z toho nepamatuji. I ta ale proběhla bez větších komplikací a já jsem už hledal gate svého letadla. Chvíli potom jsem ještě volal s bratrem, a pak už jenom krátký nástup do letadla.
Let z Prahy do Frankfurtu byl asi ten nejpohodovější. Nejenom že byl nejkratší, ale taky jsem dostal čokoládu zdarma. Lufthansa ví, jak si dělat klienty. Odlítal jsem skoro na čas v 10:17 s příletem asi o 10 minut dřív, než bylo plánované.
Ve Frankfurtu jsem si koupil oběd ve formě bagety s mozzarellou. Musím říct že mě to stálo hříšné prachy a řekl jsem si, že už si nikdy na letišti nic kupovat nebudu. Moc dlouho mi to nevydrželo.
Let z Frankfurtu do Lisabonu byl taky v pohodě. Musím poděkovat Sterakdarymu za to, že stihl vydat Odkaz Lidské Rasy ještě před mým odletem, protože to fakt netuším, co bych v tom letadle jinak dělal.
Jak už jsem na začátku trochu nastínil, Lisabon je trochu chaotické letiště, a to hlavně když člověk neví, co má kde hledat. Relativně dlouho mi trvalo, než jsem našel záchody. Taky se mi moc nedařilo najít obchod, ve kterém bych si mohl dokoupit vodu (opět, stála mě hříšné prachy). No a když už jsem měl všechny tyhle věci připravené, tak už jenom zbývalo najít gate a mohlo se letět. Tak teda hledám obrazovku s odlety…. let do Recife… final call. Tak jsem běžel přes celé letiště na bránu, která byla kdesi úplně vzadu. Dobíhal jsem jako jeden z posledních, ale autobus ještě naštěstí přistavený nebyl.
Takhle začal nejdelší let mojí cesty. A to celých 7 hodin. Cestou bohužel nenastaly žádné turbulence, často nejzábavnější část letu. Takže jsem si většinu letu četl, anebo se kochal nádherným západem slunce.
A pomalu se blížíme k závěru mojí cesty. Na letišti v Recife mě už samozřejmě čekala moje host rodina. Samozřejmě muselo vzniknout extrémní množství fotek, protože se se mnou všichni chtěli vyfotit. Ale to je asi součást každé výměny a projdou si tím asi úplně všichni 😀
Po tomhle hromadném focení jsme si jeli dát nějakou pořádnou večeři. Šli jsme do jakési restaurace na burger a já dostal už první den v Brazílii tradiční lokální jídlo Açai. Je to jakýsi krém připravovaný z plodů, které rostou na určitých palmových stromech prý v Amazonském pralese. Když to prý lidi ochutnají napoprvé, tak jim to vůbec nechutná, ale když si to dají znova, tak to je ta nejlepší věc. Mně to chutnalo hned napoprvé, takže se trochu bojím toho, jak to bude chutnat, když to zkusím někdy zase znova 😀
Hned co jsme dojeli domů, tak jsem si lehnul a snažil se usnout. Je tady docela dost horko a vlhko a asi bude chvíli trvat, než si zvyknu. Moc jsem toho nenaspal, i když jsem se snažil usnout. Člověk by řekl, že po 30 hodinách aktivního fungování bude hodně lehké usnout, ale na začátku výměny to tak asi není.
Ráno, když jsem se vzbudil, jsem si začal vybalovat věci, protože to jsem včera večer moc nestihl. No a hned potom, co jsem se stihl vybalit, už byl čas oběda. Na ten jsme měli rýži s fazolemi, což je tady v Brazílii hodně oblíbená kombinace.
No a teď odpoledne píšu můj první report z výměny, který se si teď právě čtete. Takhle asi vypadalo mých prvních 24 hodin v Brazílii a doufám, že vás těchto mých 24 hodin i bavilo číst. Díky, že jste to dočetli až sem a doufám, že tento příběh, který právě začal, bude sledovat i nadále.
Další články od Vikiho
Veletrh národů
V pořadí už druhý celodistriktní meeting, Veletrh národů, na kterém jsme prezentovali naše země ve...
Výlety výlety… a další výlety
Ne každý musí den být něčím zajímavý a jedinečný. To je docela důležitý fakt, který...
