Finsko očima Češky

Ještě než začnu, můj 2 týdenní tábor byl trochu netradiční tábor, jelikož jsme týden strávili v hostitelské rodině. Předtím než někam pojedete, si musíte uvědomit, že nesmíte věřit teoriím o tom, jací lidé v daném státu jsou. Protože to není zas tak pravda. Říkali, že Finové jsou klidní, tišší lidé, kteří mají rádi svůj prostor a řád. A hlavně že nejsou společenští.

Avšak hned první den se mi tyhle teorie vyvrátily. Na letišti mě totiž přivítala rodinka s medvědím objetím. A fůrou otázek, které nikdy neskončily. 30% naší debaty se týkalo počasí. Jelikož to asi Finové zřejmě strašně rádi rozebírají. A samozřejmě nechybělo ani vtipkování na můj účet. No přesný opak toho co tvrdili. První týden jsem s rodinkou strávila na výletech po finské přírodě a v Helsinkách společně s jejich nejlepšími kamarády, kteří měli na starosti taky rotariána. Byla to italka Ilaria a jestli jste si mysleli, že Italové jsou vášnivý a energetický národ tohle byla ta nejtišší osoba, jakou jsem kdy potkala a k tomu se bála zeleniny (promiň Ili). Za jediný týden jsem se dozvěděla více než ve škole a ještě jsem si to sama vyzkoušela. Tak třeba věděli jste, že Finové mají více saun než aut a že saunu najdete v Burger Kingu anebo dokonce i na ruském kole jako samostatnou kabinku, ale také v každém druhém autě, jak jsme s ostatními zhodnotili, jelikož nikomu nejede klimatizace. A nebo že Finové nejedí sladké snídaně a jejich nejoblíbenější sladkost je slaná lékořice?…….

Avšak týden v rodině uběhl jako voda a mě čekala další část pobytu. Čtyři dny s ostatními rotariány v campu. Čtyři dny, ale mně ten čas připadal jako celý život.

Ze začátku jsem se bála, že tam budu úplně sama, že moje angličtina je příšerná, že tam vlastně ani vůbec nechci. Ale pak mi došlo, že tam jsou na tom všichni úplně stejně. A že budu úplně sama? Mám kamarády z celého světa.

Do pokoje mě dali s holkami z Británie, České republiky a Taiwanu (ano bylyi jsme dvě Češky). Podle mého jsme byli ten nejlepší pokoj. Za tři dny jsme letěli ve vyhlídkovém letadle, rybařili, byli v sauně, zábavném parku i v novinách. A každé dvě hodiny jsme se cpali finskými svačinkami, jelikož Finové jí opravdu hodně. Prožili jsme zážitky, na které nikdy nezapomeneme. Jen si říkám, že bychom tam mohli být ještě trochu dýl.

Takže pokud váháte jestli do něčeho takového jít a na nějaký camp jet NEVÁHEJTE a jeďte, protože takovou příležitost člověk nesmí promeškat. A jak říká mé přísloví: ,,Za život musíš zkusit všechno, protože přece žiješ jen jednou.‘‘

Eliška Pukowiecová, vyslaná Rotary klubem Ostrava